Čas je jen vítr... nechci se nechávat unášet, ale nemám stéblo

obsahují téměř výhradně homosexuální povídky, různé filie (blíže specifikované v perexu povídek, není problém se jim vyhnout), smutek a černé růže natrhané za úplňku. Moji bolest i touhy, ztráty, naděje a zbytečnou lásku. Všechno, co člověk jako já může dát svým čtenářům.

Odkrývám tady svoji duši, tak prosím, nešpiňte ji. Pokud Vám není víc než 18. let, odejděte.
 

Respektujte autorská práva a svobodu projevu a pokud se Vám některý názor nebo úchylka nelíbí a přesto jste se zapletli do jejich svodů v povídce, nemůžu za to já, ale Vy. Čtěte důsledně perex!

Všechno, co se na těchto stránkách nachází, je vázané autorským právem. Nic, co jsem si půjčila od ostatních, neslouží k prodeji nebo mému obohacení, ale pouze pro vlastní potěšení a radost.

Kontakt: Albinka.W@seznam.cz
 

Často bývá člověk sám sobě největším nepřítelem.

 

Kdybys tušil, kdo ti tenhle zatracený kámen hodil do batohu, uřkneš ho. Kdybych to věděl já, řekl bych ti to, věř mi. 
Nepřijde mi to vtipné a smířlivé, to mi taky věř. Je to divné. 
Přesto ho v batohu necháváš a šlapeš dál. S urputností procházíš cesty, zatáčky. 
Občas si sedneš, potěžkáš ho v dlani, pohladíš nebo popleskáš a vrátíš. 
Kameny občas mají velkou moc. Omámí tě a uklidní. Potom přijde nový den a kámen tlačí a dělá velké modřiny. Občas dokáže i zlomit kost.

 

Lásko, to ty jsi ten kámen, který tě drtí a láme. Ten kámen, který hladíš a hřeješ v dlaních, když se zdá, že jsou jeho rysy sevřené přílišnou nenávistí. To ty jsi svůj život.

BlueBoard.

******************************************************************************
 

ČTYŘI DĚTI SAMOTY - ORIGINÁLNÍ HOMOSEXUÁLNÍ POVÍDKA

******************************************************************************