Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


I. ČÁST - 5. Třetí setkání

29. 12. 2007

Čtvrtá kapitola

Umytý s celkem spokojený se přemístím domů. Je po deváté večer, děti už by měly být v posteli a Ginny uklizená u nějaké trapné knížky. Zkontroluji naposledy, jestli jsem si třeba nepřepnul knoflík nebo nějak jinak nemůžu upozornit na Luciuse. Prohlédnu se naposledy v zrcadle na skříni u dveří a přejdu do obýváku. Chci uklidit whisky do baru.

 

V cestě mi stojí milovaná manželka. Začíná zcela neoriginálně.

 

"Kde jsi byl?!"

 

"Šel jsem si sednou s kolegou z práce," napadne mě opravdu hloupá výmluva.

 

"S kterým? Všechny znám, tak proč mě nevezmeš sebou? Doma se nudím." Říká to trochu vyčítavě, jako bych jí nevěnoval dost času.

 

"Tohohle neznáš, je nový a z oddělení kouzelnické ochrany."

 

"Jak se jmenuje? Zajímají mě tvoji kamarádi."

 

"Ginny, jsem snad u výslechu?"

 

Nedokážu potlačit obviňující tón a hned pokračuji: "Jeden den v týdnu si chci vyjít a tobě to vadí? Namítám snad něco proti tvé rodině. S ní trávíš spoustu času?" Nepodotknu, že k tomu jsem nucený i já, nechci být zbytečně moc hrubý.

 

"Ale vždyť ty chodíš se mnou! Snad nikdy jsem si nebyla vyjít bez tebe." Mám chuť na ni vychrlit všechny "novinky" svého života. Raději mlčím. Zbaběle odseknu, že já jí tedy rozhodně nebráním a uteču. Do ložnice, abych se převlékl a spal.

 

Není mi to ale dopřáno. Ginny jde za mnou. Že má chuť na sex pochopím už ve chvíli, kdy sundá tričko a ukáže kvalitní krajkové prádlo. Připravovala se na mě.

 

Začnu nahlas bublat vzteky. Nejenže nemám na nic chuť díky Luciusovi, ale navíc se mi nechce nechat sebou manipulovat. Nikdy jsem to neměl rád a ona to ví.

 

"Miláčku, nezlob se přece. Jsem jenom nesvá z toho, že tě nemám pořád u sebe. Miluju tě, snad to pochopíš." Přejde několik kroků k posteli a vedle mých kalhot, mikiny a trička položí svoje. Přitiskne se a dráždivě protáhne, aby se krajkou dotkla bradavek. Kdysi jsem to měl velice rád. Tímhle mě často donutila vyspat se s ní, i když jsem na to neměl ani pomyšlení.

 

Teď to nefunguje.

 

Obejme mi boky a stiskne zadek, přitiskne k sobě naše klíny.

 

Ten její mi přijde prázdný.

 

Asi jsem se zbláznil, riskuji svoji rodinu nebo přinejmenším rodinné štěstí, ale otáčím se k ní zády. Složím kouzlem svoje oblečení, pečlivě jako každý den uložím do skříně a jdu spát. Zkoprnělou Ginny nechám stát. Když ráno bude místo vedle mě volné, divit se nebudu.

 

***

 

"Asi už nikdy nebudu moci přijít." Řeknu hned, když se za Luciusem zavřou dveře. Chci, aby věděl na čem je. Chci se podělit o všechno, co se za poslední týden stalo.

 

Obviňování nejen od Ginny, ale i od "přátel." Ron se se mnou skoro přestal bavit, prý trápím jeho sestru a s tím se jen tak nesmíří. Hermiona se drží jeho názoru a poprvé za několik let nepřišla Pomfreyová na nedělní oběd. Od té doby, co se Ginny začala učit lékokouzelnictví, jsou z nich kamarádky. Nebo spíš důvěrnice, takže je jasné, že o všem ví. Navíc když jsme šli na nepovinou návštěvu do Doupěte, tchýně se na mě ani jednou neusmála.

 

Je mi jasné co se děje. Milovaná manželka podryla moji autoritu a stěžovala si. Naštvalo mě, že o naší první velké hádce ví tolik lidí. Vyčetl jsem jí to. V tomhle bodě začala vzájemná ignorace, děti chodí okolo nás po špičkách a bojí se i hlasitěji nadechnout. Je mi divně i za ně, nejen za sebe.

 

"Co se děje?" zeptá se Lucius a poručí mi, abych si sedl na kraj postele.

 

"Jsem ze všeho unavený." Najednou nedokážu vypovědět, jak sám sebe zklamávám.

 

"Naše schůzky záleží i na tobě, to víš."

 

Lucius přijde blíž. Jako vždy jsem připravený. Utřu dlaně do prostěradla. Nestane se ale to, co ty dvě setkání předtím. Malfoy jednou rukou uchopí konec černé šály a začne mi ji opatrně odtáčet z ramen. Pohladí druhou vlasy a sjede s ní přes tvář na hrudník. Překvapeně se na něj podívám. Usmívá se.

 

"Dneska tedy odpočívej," řekne. Zatrne mi, jsem zvědavý, co tím myslí.

 

Šálu odloží vedle mě a začne rozepínat knoflíčky košile. Nic pod ní nemám, takže mi trochu naskakuje husí kůže. Rukama ji pohladí a ta jako zázrakem mizí.

 

Svlékne mě celého a přikáže, abych se položil doprostřed postele.

 

"Než se svléknu tak mi ukaž, jak si to děláš sám." Poslechnu, uchopím svůj penis u kořene a začnu se druhou rukou pomalu zpracovávat. Líbí se mi pohled na svlékajícího se Luciuse, takže jsem za chvíli tvrdý.

 

Je totiž na co se dívat. Lucius prvně odloží hůl, pak plášť a rozepne si košili. Nechá ji zastrčenou a pomalu rozepne kalhoty. Odloží je a pak i spodní prádlo. Nikdy jsem ho takhle neviděl. Nemůžu se vynadívat.

 

Nemá dokonalé tělo, ale krásný je.

 

Těším se, až si svlékne i poslední kousek oblečení. Nestane se tak. Oblečený v košili přijde za mnou a lehne na mě.

 

Nikdy jsem necítil tak intenzivní teplo v klíně, cítit jeho penis na svém je meta, na kterou Ginny nikdy nemůže dosáhnout.

 

Lucius mě nenechá přemýšlet, začne se o mě třít. To, že jsem týden neměl příležitost ulevit si, se projeví. Nevydržím dlouho.

 

Lucius přestane, nabere na prsty trochu sperma a pronikne prsty do mého otvoru. Vykřiknu touhou, téměř přeslechnu jeho příkaz, abych se otočil. Po prvním přírazu cítím znovu primitivní touhu. V duchu Ginny nadám, vypadám teď před Luciusem jako nadrženec. I když, možná by mi uvěřil, že za to může vodka.

 

Někdy mezi pátým a šestým přírazem se Lucius zastaví, vezme hůlku ze svého pláště a neverbálně zakouzlí. Nevím co, ale pocit v konečníku je velice příjemný. Zvedne mi to ještě víc touhu po vyvrcholení.

Nedá na sebe čekat dlouho, zašpiním prostěradlo i sebe. Nevadí mi to, lehnu si a odpočívám. Pořád se klepu a mám neidentifikovatelný pocit. Jako bych byl pořád naplněný, i když už několik chvil je to hloupé.

 

"Harry, nechci, aby jsi měl kvůli mě nějaké problémy doma. Domluvíme se tedy, že se pár týdnů neuvidíme? Než se všechno uklidní?"

 

Přemýšlím. Je to skvělý nápad, ale nebude se mi po dnešku stýskat? Takový sex jsem v životě nezažil, a i když mezi námi nebylo ani jedno políbení nebo důvěrné gesto, tak... Ginny mi tohle nikdy nemůže dát!

 

"Neměl bys riskovat." Mírně naléhá dál a lehne si vedle mě.

 

"Máš pravdu, až bude doma klidněji, pošlu ti sovu."

 

"Dobře, Harry. Pro dnešek jdu, i Cissa začíná mít podezření."

 

Dveře se zaklapnou a já mám chuť nikam nejít a spát tady. Jsem šíleně unavený. Přemýšlím, proč to neudělat, stejně spím i "doma" sám. Otočím se pro peřinu a zakrytý během chvilky usnu.

Šestá kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Profesor, 20. 3. 2008 14:53)

Tak tohle je čím dál tím lepší.

...

(Lilithka, 31. 12. 2007 14:51)

Vzhledem k tomu, že mi škola nedovolí dát miláčka do opravy (samostaty, eseje, referáty... možná to znáte), rozhodla jsem se, že s ním pojedu vabank. Dokud ho zapnu, ať je ja chce pomalý, do opravny ho nedám.

Memorin, jj. Neumíš si představit, jak mě to zasáhlo. No a přihodit... písnu ti maila :).

Frox, teď asi vypadám hodně spokojeně :D. Vždycky jsem ráda vařila a jestli se mi to daří dobře i ve psaní, ráda tě ve své kuchyni budu vídat často (mrk).

...

(Frox, 31. 12. 2007 0:27)

Proč mi tahle kapitola přijde zároveň jako lehký moučník a zároveň jako jeden z ještě ostřejších hlavních chodů? Asi je to kouzlo tvých myšlenek, které čtenáři podáváš dokonale naservírované.

Jo, tuhle povídku řadím do jídelníčku luxusní restaurace v nevšedním prostředí za přijatelné ceny pouze pro fajnšmekry;-)

...

(Memorin., 30. 12. 2007 23:37)

Znám. Nejde mi počítač a mám tam většinu povídek na pokračování. Vlastně celý můj svět... Špatná nálada je slabé slovo. Chápu tě.

Jinak budu doufat, že tvůj notebook bude v pohodě. Držím palce, jak na nespolehlivou elektroniku, tak na spolehlivou krásu v podobě tvého psaní :-)
Nebudu tedy dále chválit, jinak se ti opravdu zase něco přihodí.

...

(Lilithka, 30. 12. 2007 21:19)

Mám špatnou zprávu. Notebook je rozbitý a v něm vězí pokračování a hlavně připojení k internetu na bytě. Pevně doufám, že ještě minimálně zítra pojede, ale slíbit nic nemůžu. Věřte, i mně je z toho dost špatně :(.

Mem, díky za komentář a doufám, že tě přesvědčím, že je to můj záměr (mrk).

...

(Memorin., 30. 12. 2007 21:11)

Harry ztrácí rozum a Lucius získává do rukou trunfy a doufám, že je použije na složení dýky...
Proč mi Lucius připadá slizký, i když je na Harryho milý? Snad zvyk nebo tvůj záměr, Lil? :-D
Zítra čekám na novou kapitolu...

...

(Lilithka, 30. 12. 2007 11:49)

Píšeš to dobře, podrývá si půdu pod nohama. Je tak lehké přijít o všechny jistoty, zvlášť, když to dělá dobrovolně.

Ale třeba nějak všechno zachrání...

Děkuji Ti za komentář :D.

...

(Silwen, 29. 12. 2007 23:25)

Až je mi Harryho líto, jak si podrývá půdu pod nohama. Možná že časem zjistí, že není příjemné ztratit najednou všechno, na co je člověk bezděky zvyklý.
Ale na druhou stranu, zakázané ovoce chutná nejvíc..

Lucius že by byl tak ohleduplný? A nebo je to snad vypočítavost? Nechce snad vznešený pan Malfoy přijít o svou hračku příliš brzy?
Tak se mi zdá, že vystávají další a další otázky. Skvěle, o důvo víc se těšit na příští příděl vět. :0)