Jdi na obsah Jdi na menu
 


II. ČÁST - 1. Nepochopení

2. 1. 2008

Bývá mi špatně. Chodím po domě se svěšenou hlavou, poslouchám ustarané otázky Ginny a čtu dopisy, kde se lidé ptají jak mi je. Vždycky odpovím neutrálně a hlavně krátce. Nebaví mě místo ranního jídla trávit čas odepisováním.

 

Takhle to jde několik týdnů. Kdybych se zeptal Ginny, tchýně nebo Pomfreyové, určitě by mi řekly kolik dní to je přesně. Ale nechci, protože bych přiznal, jak bídně mi bývá. A to, že se to snažím odsunout do pozadí. I když v duchu děkuji za dědictví po rodičích a Siriusovi. Chodit ještě do práce bych nezvládl. Už takhle díky tomu zanedbávám domácí studium.

 

Vrásky mi dělá ještě jedna věc - Lucius se neozval a neodpověděl ani na zprávu o mém stavu. Žádný dopis, pozdrav nebo jakýkoliv zájem. Trochu mě děsí, že mi na tom záleží.

 

Starosti se asi promítají na mé tváři, protože Pomfreyová se zvedne ze židle a položí ruku na moje čelo.

 

"Harry, kdy jsi naposledy jedl?" zeptá se, jakoby to bylo důležité.

 

"Snídal jsem," odpovím a doufám, že je z tónu znát, jak je mi takové ptaní nepříjemné.

 

"A obědval?" Jsou tři hodiny odpoledne a je pravda, že před polednem se mi udělalo nevolno a pustil jsem snídani do odpadu. Na jídlo od té doby nemám pomyšlení.

 

"Ne, neměl jsem chuť." Odpovím a zamračím se. Co je jí do toho? Moje kamarádka to není! Začínám mít podezření, že ji Ginny poprosila o diagnózu mého stavu.

 

"Jak dlouho ti bývá špatně, Harry?"

 

Ještě jednu hloupou otázku a zaškrtím ji! Nemám náladu poslouchat výmysly jakékoli ženské, lezou mi krkem!

 

"Ani nevím, ale teď mi dobře je, tak se o tom nechci bavit. A vůbec... nechám vás tady o samotě a zajdu na chvíli za Ronem. Už jsem ho dlouho neviděl." S tichým přáním hezkého zbytku dne odcházím. Jakmile zavřu dveře obýváku, zaslechnu hlasitou diskuzi. Probírají moje příznaky a evidentně jim nevadí, že tam nejsem.

 

Znechuceně přejdu ke krbu a vhodím letaxový prášek. Mám nutkání odejít, ale kam? K Ronovi se mi nechce, protože poslouchat další přednášku na téma zdraví od Hermiony nemám náladu. Tak kam?

 

Po chvilce přemýšlení se přesunu na Snape Manor.

 

Snapea jsem dlouho neviděl a při těch pár příležitostech po válce se ukázal jako dobrý společník. Navíc ví o mém... řekněme vztahu... s Luciusem.

 

První slova, která mě přivítají, nejsou zrovna lichotivá.

 

"Pottere, to vás nikdo nenaučil ohlásit se? Myslíte, že mám čas jenom na vás? Tak to se tedy mýlíte!" Tónem, který jsem neslyšel hodně dlouho, mě přivítá sám pán domu.

 

"Dobré odpoledne, pane Snape. Omlouvám se samozřejmě za takové přepadení, ale z mého domu si udělaly slepičárnu." Myslím, že omluvně nezní ani slovo.

 

"Omluvu vám věřím jak Láskorádové chropotala. Ale posaďte se, stejně s vámi potřebuji mluvit."

 

Přejdeme k velkému sofa a posadíme se. Skřítka donese černý čaj, cukr, med a citron. Vezmu si svůj čaj a čekám, co po mě může Snape chtít.

 

"Slyšel jsem, že vám bývá špatně."

 

Dobře, tohle jsem poslouchat nechtěl ani doma, možná je nejvyšší čas odejít. Sice to je nezdvořilé, ale pochybuji, že zrovna Snapeovi by to vadilo.

 

"Ne, neodcházejte. Nehodlám se vás ptát na průběh stolice za poslední měsíc." Jízlivý úsměv. Z jeho strany. Já se tvářím vyděšeně. Jak může vědět, že právě na toto se mě ptala Hermiona minulý týden?

 

Trochu se vzchopím a odseknu: "To se mi ulevilo!"

 

"Tím jste mě ani trochu nepotěšil." Vrátí mi a uklidní mě tím. Všechno je v pořádku, dokud Snapea drží jeho divný humor.

 

"Ale nechme vytáček. Možná vím, co vám je."

 

"To mě zajímá," přiznám a zamíchám lžičkou. Nevím proč, nikdy si ho nedochucuji.

 

"Jestli jsem správně pochopil Luciuse při jedné naší... schůzce, máte spolu intimní vztah."

 

"Dá se to tak říct," přiznávám.

 

"Co v tom hledáte vy? A bez vytáček, víte, že to poznám. Nebo se můžu podívat sám."

 

Chvilku uvažuji, jestli mám říct co si doopravdy myslím. Uznám, že tím nic nezkazím, na Snapea jsem se vždycky spolehnout mohl. Svým způsobem mu věřím.

 

"Nevím, co si o tom mám myslet."

 

"Věděl jsem to. Děláte to všechno jen tak, z rozmaru. Nepromyšleně stejně jako vždy. Uvědomil jste si vůbec možná rizika?" Snape nezní, jako by mi to vyčítal. Spíš mě lehce kárá. No a rizika?

 

"Jaká rizika? Jsme muži, děláme to dobrovolně a nevěřím, že by Lucius mohl mít nějakou chorobu nebo tak."

 

"Ne, to on skutečně nemá, dává si dobrý pozor. Ani nemluvím o tom, jak ho hlídá Narcissa."

 

"Tak v čem by mohl být problém?"

 

"Slyšel jste někdy o mužském těhotenství, Pottere?"

 

"Prosím? Jen ta představa je směšná!" Přeskočí mi hlas. Srdce i duše. Mozek ale vypoví službu. Odmítám uvěřit takové hlouposti, jako je těhotenství u mužů.

 

"To by se přece učilo ve škole!" Vykřiknu první myšlenku, která mě napadne.

 

Asi je na mě vidět, že potřebuji panáka. Snape zavolá skřítku a za chvilku přede mnou leží místo čaje whisky.

 

"Jen si lokněte, nebojte, plodu to neublíží."

 

Snape se směje. Škodolibě a přejícně. Tak, že chápu ještě méně. Ale panákem nepohrdnu a za chvíli cítím teplo. Povzbudí mě to, ale ne dost. Jsem zvyklý občas pít.

 

"Ještě jednou." Pán domu bez řečí dolije sám a také vyprázdní i druhou skleničku.

 

Vzchopím se.

 

"Můžete mi vysvětlit, jak je taková blbost možná?! Proč si ze mě děláte legraci?!" Opřu se pohodlně o opěradlo.

 

"Vážně si myslíte, že bych vám lhal? Přece nemám důvod. A ani vy nejste tak hloupý, abyste si nevšiml příznaků. Nespavost, náladovost, rozházené chutě, nausea i zvracení. Docela se divím, že to ještě nikomu kromě mě nedošlo. To bude asi vaší vizáží čestného a upřímného zachránce světa." Poslední slova jsou vyplyvnuta jako příliš hořké sousto. Nedivím se, někteří totiž zasloužených ocenění nikdy nedošli.

 

A to beru jako možnou příčinu této frašky.

 

"Lžete mi snad proto, že závidíte?"

 

Jsem asi idiot. Jak jinak si vysvětlit, že mohu vyslovit takovou blbost? Důkazem toho je i na chvilku vykolejený pohled Snapea a jeho následný křečovitý smích. Měl by se smát častěji, zní to jako ocel na chodníku. To znamená pěkně blbě.

 

"Nikdy si neodpustím, že jsem tvrdil, že máte IQ vyšší než Crabbe a Goyle."

 

Jindy bych mu odsekl, ale dnes ne. Nemůžu. Zvednu se ze sofa, dojdu ke krbu a vrátím se domů.

 

Dveře obýváku jsou pořád zavřené, z patra slyším smích dětí. Možná mám šanci mít ještě chvíli relativní klid. Abych mohl přemýšlet.

 

Protože to co mi řekl Snape přece není normální!

Druhá kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Kaldora, 18. 4. 2008 21:40)

Zdá se mi to, nebo Severus tak nějak... žárlí? :D
Ne, omlouvám se jemu i TOBĚ, takový nízký předpoklad.
Rozhodně Harry tady zdrhá bez boje, pf, taky je jenom člověk :D

...

(Profesor, 20. 3. 2008 14:59)

A sakra tak tohle bude problém... Velký problém...

Eh, já to nevěděla

(Rose, 7. 1. 2008 20:17)

Já ten svůj Mpreg psala ještě dřív než jsem se dozvěděla o téhle povídce.
Frox prosím nic nepřepisuj, tenhle žánr není zase tak ojedinělý a mám ho moc ráda. Nevadí, že toho je víc, každý to přece pojme trochu jinak.

....

(Memorin., 3. 1. 2008 23:26)

Napiš zase nějakou parodii, smála jsem se i u mudlovského příběhu...
:-D

...

(Lilithka, 3. 1. 2008 19:49)

Ahoj Rohy! Děkuji za komentář. Doufám, že ti škodolibost vydrží. Není to vůbec špatná věc. (mrk)

Jo a chci si dneska postěžovat. Jela jsem tramvají z brigády... 30 minut. Nastoupila se mnou nějaká babizna a měla s sebou psa. Sedla si naproti mně. A ten pes mi skoro celou cestu seděl na botě! Kroutila jsem strašně nenápadně palcem, prsty i kotníkem, abych ho nenápadně odkopla, ale povedlo se až zastávku před tím, kde jsem vystupovala. Víte, držela jsem na klíně těžkou tašku s věcmi, tak jsem si říkala, že kdyby tramvaják cuknul, bylo by po problému... necuknul.

A co se nestalo, že... ta baba jela i stejným trolejbusem a když jsem vystupovala, narazily jsme do sebe a málem (bohužel) jsem ji povalila.

Uznejte, pekelná smůla a věřte, že pes do rána chcípne. Proklela jsem ho na deset vrhů dopředu...

...

(Rohy (Neph), 3. 1. 2008 18:59)

Páni... musím se smát asi stejně jako Severus... Ježiš, co se to se mnou stalo, že jsem tak škodolibá? Co to se mnou děláš, Lil? :)

Frox: No toto... Co to slyšim (vidim)?

...

(Lilithka, 2. 1. 2008 22:22)

Frox, úplně stejně jsem byla naštvaná (možná i víc), když jsem na DS uviděla Mpreg u nové povídky Rose :D. Psala jsem si zrovna s Mandragorou a donutila ji vyslechnout si svoje :D. Vážně mě to naštvalo. A ty tu svoji hlavně nepřekopávej, byla by to určitě škoda!

Já někdy svoje čtenáře tahám za jejich ctihodný nos? To bych si přece nedovolila :D. Potter totiž doopravdy přišel do maléru. Psala jsem to téměř s rozkoší... :D.

...

(Frox, 2. 1. 2008 18:50)

Tedy ne že by to nebyl dobrý díl, Lil, ale kruci proč mě všichni s tím Mpregem musí předběhnout? Teď abych tu svoji povídku zase překopávala!

A teď tedy k samotnému počinu: Vztek se mísí dále s ohromením a zvrácenou radostí nad tím, že Potter přišel do maléru! :D:D:D Doufám, že je to skutečně tak. Že jen neklameš, jak máš občas ve zvyku;-)

...

(Lilithka, 2. 1. 2008 17:05)

Uvažovala jsem na začátku, že do druhé části hodím jiný pohled. Ale pak mi to přišlo trochu zbytečné, Harry se mi píše dobře. Navíc bych se bála, že mi zůstane styl a osoby nebudou tak vyhraněné.

Memorin... no... zvrat to určitě je a veliký. Pro mě neokoukané téma, které mě nadchlo už u Leticie a ještě víc v LOTR překladech od Pyriel. Prostě jsem si to chtěla vyzkoušet. Jsem zase první? To mě vážně hodně těší! Ju a dvakrát komentář se rovná dvojnásobná radost :).

Silwen, doufám, že to překousneš. Protože přesně jak píšeš. Jde o to čtenáře zaujmout něčím novým, neokoukaným, nezmapovaným. Ale občas mám strach, abych vás tím i neodradila :). Uvidíme. Děkuji za komentář!

...

(Silwen, 2. 1. 2008 16:15)

Šokovalo mě to.
Hodně.
Ale na druhou stranu - je to zase něco nového, neokoukaného, nezmapovaného.
A o to přeci jde.
Nebo snad ne?

Sakra..

(Memorin., 2. 1. 2008 12:44)

Já odeslala koment dríve! vRAU!
U Merlina!!! Lil, co mi to sakra děláš?!
Harry a těhotný…
Nevím, jestli je tohle dobrý zvrat v ději, ale snad se za chvíli vzpamatuji a…
Co na mě ještě chystáš? :-D
Začínám se smiřovat. Takovýto námět jsem ještě nečetla, zase jsi první…
Přiblble se usmívám, těším se na další!

...

(Memorin., 2. 1. 2008 12:42)

Ještě aby Severus chyběl, to by byl hřích!
Čekala jsem, že bude vyprávět někdo jiný, než Harry, tím to je ale tajemné... nevím, co si myslí ostaní .-D

...

(Lilithka, 2. 1. 2008 10:54)

Mandragoro, chudák on je u mě asi vždycky :D. Strašně ráda se na něm pokaždé vyřádím.

Bilkis, bez škodolibé radosti? Musím se smát :D. Severus bude docela důležitá postava i dál :).

...

(Bilkis, 2. 1. 2008 10:40)

Heh, kdybych byla mrcha, tak bych řekla, že mu to přeju, ale nejsem... Takže mu to přeju bez škodolibé radosti. Velmi se mi líbí Severusova invence a taky to, že na to přišel jako první právě on. jen by mě zajímalo, jak dlouho bude trvat, než to zjistí i ostatní...

...

(Mandragora, 2. 1. 2008 10:26)

Chudák Harry. :))
Těším se na další díl.