Jdi na obsah Jdi na menu
 


II. ČÁST - 2. Opětovaný

3. 1. 2008

První kapitola

Dobře, nakonec nebyl problém zavřít se v ložnici a dokonce jsem zvládl odradit Ginny od neustálého bušení na dveře a nucení mě do jídla. Potřeboval jsem si odpočinout a přemýšlet. To přece musí pochopit i ona.  Přivolal jsem si oknem láhev vína a rozhodl se ho dopít. To taky šlo.

 

Ale nemůžu popsat, jak je mi teď špatně. Alkohol nutí přemýšlet. Najednou mi dochází, že snaha vyváznout z každodenního života byla trapná. Hloupý pokus změnit se. Nedělal jsem ze sebe vlastně jenom "kurvu"? Snape by mi to vysvětlil, určitě. Ale to by znamenalo přejít do haly ke krbu, což by vůbec nebylo jednoduché.

 

Slyším Ginny vzlykat až sem... a tichý pláč se ozývá i z pokoje dětí.

 

Jsem špatný otec. Nynější a určitě se to bude týkat i toho budoucího.

 

Jsem i špatný člověk? Nebylo to přesně to, o co jsem se snažil? Sakra, asi jo! Jsem tupec. Přesně, jak Snape vždycky tvrdil.

 

Na dveře zabuší rázná pěst.

 

"Pottere, lituju toho, že jsem tě kdy potkal!" Takové sdělení se mnou nehne, taky lituji, že jsem se kdy potkal. Začnu se hloupě smát.

 

"Otevřeš už ty zasraný dveře?!" Uvažuji, proč ne. Dostanu přes hubu a třeba mě někdo i kopne do břicha a přijdu o nečekaný dáreček.

 

Mávnu hůlkou a uvolním dveře.

 

Dovnitř se nahrne Ron a vážně má napřaženou ruku. Rána nedopadne. Divím se.

 

"Copak, nemáš odvahu mě bouchnout?"

 

"Nebudu bít těhotnýho ubožáka. Co víc jsi? Jak ses mohl s Malfoyem zaplýst? Uvědomuješ si aspoň, jak jsi Ginny ublížil? Jak jsi ublížil všem okolo? Vypadni z tohohle domu!"

 

"Zvláštní, vždycky jsem si myslel, že ten dům je můj," odseknu, ale zní to spíš unaveně. Zvednu se z postele, zkusím kouzlem sbalit svoje věci. Nepodaří se, je mi tak bídně, že se roztrousí po místnosti. Zvedat se mi je nechce.

 

"Dobře, jdu pryč. Stejně jsem chtěl." A s rádoby hrdinskou pózou se sunu do haly. Pronásledují mě pohledy lidí, kteří mě drželi dlouhá léta. Znamenali pro mě hodně... prostě byli důležití! Nyní mě nenávidí.

 

Krb zeleně plápolá, někdo vhodil letax už přede mnou.

 

Když letím krbem, dítě mě kopne do břicha. Je toho na mě už prostě moc. Na šedý kobereček u Snapeova krbu dopadnu tvrdě a ani nemám chuť se zvedat.

 

"Pane Pottere, víte vůbec, kolik je hodin?" Nyní mě ani ironie a sarkasmus nedonutí k nějaké odpovědi. Jsem sám. Víc než dřív? Spíš jsem byl předtím slepý.

 

"Pojďte si přece lehnout!" Ruce mě zvednou a podepřou, vezmou moji hůlku a s tichým klením dovedou do ložnice. Položí na postel, ještě teplou od toho, jak Snape před chvilkou vstal. Začne mne svlékat a zkusí dlaní, jestli nemám teplotu. Pak si lehne zády ke mě, cítím ho po celém svém těle, je to obyčejná malá postel. Ale já mám najednou velice neobyčejný pocit.

 

Cítím, že někomu na mě záleží. Rukou přejedu přes břicho, kde se podruhé ozve dítě. Věc, která způsobila všechno moje trápení. I tu trapnou sebelítost, kterou cítím už dva a půl dne!

 

"Hlavně nechrápejte," jsou poslední slova, než uslyším chrápání od Snapea. Všechno je najednou tak nějak... v pořádku.

 

V klidu usínám, ani nejsem schopný se se Snapem hádat o peřinu.

 

***

 

"Když už tady otravujete, mohl byste aspoň udělat snídani!" Příjemné probuzení, že?

 

"Nebojte, nebudu tady dlouho."

 

"A kam půjdete?" Má pravdu. Kam půjdu? Leda do pekla, možná by nebylo tak špatné potkat skutečné zlo, když jsem se snažil to svoje hrát. Třeba bych konečně... pochopil.

 

"Nechejte té sebelítosti. Dám si míchaná vajíčka, rajčata a opečený chléb. Můžete si taky něco udělat."

 

Vstanu, dost rozlámaný a se žaludkem na vodě. Možná není tak dobré pít nalačno.

 

Namátkou otevřu dveře, kde si myslím, že by mohla být kuchyně. Nemýlím se. Za chvilku mám připravenou snídani a k ní ještě čaj, kávu a bílou kávu. Nevím, co má Snape rád. Musím přiznat, že celou dobu přípravy jsem nemyslel na nic z toho, co mě trápí. Zapomněl jsem na platinové vlasy.

 

"Voní to docela podezřela. Nenakrouhal jste tam omylem dýmějové hlízy?"

 

"Nebojte, dal jsem tam jen špetku nefrodinu, nebudu vás přece trávit najednou, to by bylo podezřelé."

 

"Nechce se mi věřit, že byste myslel!"

 

Sednu si naproti Snapea a vezmu z talířku jeden opékaný chleba. Docela mi to chutná a jídla je dost. Oba ochutnáme každý z nápojů. Užívám si vůni plynoucí z prostřeného stolu, smíchanou s výpary kotlíků z vedlejší místnosti.

 

Když si po dlouhých minutách dovolím vzhlédnout, můj pohled je opětovaný. Trochu mě to vyděsí.

 

"Nemáte nějaké otázky, pane Pottere?" ptá se Snape. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, co by mě zajímalo ohledně těhotenství.

 

"Tak třeba... jak bude probíhat porod?"

 

"Nebuďte směšný. Myslíte snad, že vám dítě vyjde análním otvorem? Nebo vás budu po mudlovsku rozřezávat?" Následuje chvíli ticha. Opravdu jsem si myslel, že mi udělá císařský řez. "Čekal jsem vás, takže je vše připravené. Jakmile dítě dosáhne šestého týdnu, pomocí magie ho přesunu do náhradní dělohy. Tam se bude vyvíjet ještě dva měsíce, než doroste. Vyndám ho znovu kouzlem a dítě bude na světě." Říká to a přežvykuje, jako by mluvil o něčem nedůležitém.

 

Zírám na něj se směsicí pocitů. Zaprvé... takhle jsem si to nikdy nepředstavoval, zadruhé... on opravdu kouše sousto 37 krát? Vzpamatuji se.

 

"Nesedí mi, že to bude tak rychlé. Nestane se dítěti nic? Vždyť to je jen třetina normálního vývoje." Rozčileně vstanu, v ruce držím jeden z posledních kousků chleba. Ani si úplně neuvědomuji, že začínám pochodovat po kuchyni.

 

"Tohle ale nebude "normální" dítě." Zastavím se.

 

"Jak nebude normální?!" Zdá se mi to, nebo mě Snapeovo sdělení vystrašilo? To těhotenství na mě určitě nemá dobrý vliv...

 

"Bude výjimečné. Váš potomek poroste rychleji než ostatní děti, bude dřív mluvit, chodit, kouzlit a přesto se dožije dlouhého věku."

 

"To přece není možné..."

 

"Všechny děti dvou mužů jsou takové."

 

"Copak ono jich je víc? Jaktože se o tom nemluví?"

 

"Říká vám vůbec ještě něco utajení, Pottere? Tato informace podléhá šestému ministerskému stupni!"

 

"No a kde jste se o ní dozvěděl vy?"

 

"To je snad jedno, nemyslíte? Jste tady proto, abych JÁ strkal nos do VAŠICH záležitostí. Nijak jinak."

 

"To se ještě uvidí," odseknu a ze vzteku z kusých zpráv ukradnu poslední chléb.

Třetí kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Kaldora, 18. 4. 2008 21:55)

Až jsem se divila, že Severus s Harrym vůbec mluví...
Ale ano, chápu, je to sice s podivem, ale je člověk :D
Jen Harry všechno až příliš lehce přijímá, nediví se ani moc... Není rozzlobený, že Severus je připraven. Ale rozumím, v jeho stavu?!
Těhotný trotl :D
Díky, Lil.

...

(Profesor, 20. 3. 2008 15:03)

Tak už to prasklo. Drsné. Ale pěkné

...

(Frox, 5. 1. 2008 21:39)

Ehm... Tak tedy dnes jsem především šokovaná. Je pravda, že jsi ukojila čtenářovu přirozenou zvědavost, ovšem (promiň, jsem strašná) mně to nestačilo. Souhlasím, že u Mpregu se žádný autor příliš nezabývá technickými detaily a tvoje povídka má tyhle detaily skutečně originální, ale zdá se mi to až moc málo uvěřitelné. Příliš fantaskní.
Jinak být Harrym, tak tu snídani Severusovi nejprve udělám a pak mu ji omlátím o hlavu. Začíná být víc než jen arogantní:-) Nic proti Severusovi jako takovém - to bych si nedovolila, ale začíná mi být Harryho v tuhle chvíli hodně líto, možná kvůli začátku téhle kapitoly.

...

(Lilithka, 5. 1. 2008 20:34)

Memorin... skoro mi tvůj komentář vyrazil dech. Je prostě snem každého autora. Děkuji ti. Ne, to není dost, snad vymyslím něco lepšího.

Rohy, Severus Harryho neprozřetelně ujistil, že dítěti alkohol nevadí. Přece bych mu neupřela tu trochu radosti, že :).

Silwen, přímo s radostí se rochním v informacích, vymýšlím si je a předkládám. Vždycky jsem měla bujnou fantazii :). Okolí ještě bude, ale je pravda, že jen okrajově...

...

(Silwen, 5. 1. 2008 19:19)

Tahle kapitola byla jako... syté sousto. :0) ukojila zvědavost po dalších informacích. Navíc já se v odobných "technických" detailech vyžívám. Vždycky se mi líbí, když se autoři nevyhýbají osvětlování nezavedených věcí. Jako to je třeba u Mpregu. :0) Severus se do téhle role vědoucího vyloženě hodí.
A ještě jedna věc. Čekala jsem, že se víc dozvíme o tom, jak jeho těhotenství berou lidé v okolí. Docela by mě to zajímalo.. ale klidně se bez toho obejdu. :0)

...

(Rohy, 5. 1. 2008 12:58)

No ano, Harry opilec, chudák dítě... no, když má otce Pottera, tak už si moc nevybere, co? :D
(dnes poze ve zkratce)

Už se třesu na další část ;)

Takže...

(Memorin., 4. 1. 2008 1:24)

...dnes to bude na dlouho...
Pomalu se smiřuji, že je Harry těhotný, heh… To je vážně síla než všechny překvapení v tvých dokonalých dílech, opravdu! No, každé dílo je překvapivé, ale tohle je aktuální!
Situace se Severuse mě vážně pobavila a jo, Pottere, jsi vážně idiot! Tady v tvé povídce aspoň sympatický, že. Dělit se se Severusem o postel je vážně zoufalé, ale kdo je zoufalejší z nich dvou? Nečekala jsem od Severa takové vřelé přijetí, dává otázky na příště, snad je zodpovíš, co nejdříve…
Ou, maličký omyl vyvedl mě z iluze, já bych teda Severusovi snídani udělala a nedala bych mu tam ani jed, spíš afrodisiakum, ale takového asexuála povzbudí velká dávka…
Je tu opravdu rozkošný!
Ušklíbám se nad představou Harryho opilce… Lil, ty ten alkohol máš vážně ráda, viď? Tímto dobře popsaná lidskost a přirozenost…
Porod, tak to jsem napnutá, jak chlap rodí? :-DDěsivý popis, nakonec z dítěte bude nějaký hybrid... Doufám, že zdění vlastnosti po Luciusovi, vzhled i inteligenci, nejsem si jistá, jak by dopadl s Potterrovým mozkem :-D
Jaký sousto 37??? 8-D eh?
"Všechny děti dvou mužů jsou takové." To jsou pořád samé výhody!
Panebože! Severus měl taky dítě!!! Dvakrát panebože! S Luciuse! Jsem na správné stopě?
Ty jsi unikát, Lil…
Dnes jsi mne udělala radost novou kapitolou, porazila opravdovým Harryho těhotenstvím, vyděsila, rozesmála a aby toho nebylo málo, jsi mne šokovala!
Jak to sakra děláš?!