Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


II. ČÁST - 5. Neměnný

24. 1. 2008

Čtvrtá kapitola

Možná jsem naivní, ale myslel jsem si, že Narcissin výstup někoho donutí vysvětlovat. Nedonutil. Kousky masa mizí v ústech mých společníků a oba vypadají ještě o trošku klidněji, než před chvílí. Jakoby se uvolnil i poslední splín z jejich myšlenek. Začíná velice nudná konverzace, za chvilku ji nevnímám.

 

Probere mě až moje jméno.

 

"Samozřejmě jste neposlouchal," sarkastický tón mě neudiví.

 

"Spíš mě vaše zbytečné řeči unavují." Snažím se odrazit slovní útok.

 

"Nesmíš se na něj zlobit, Severusi. Je poněkud nevychovaný. Možná bys na tom mohl zapracovat." Lucius se mě zastává. Rozhodně se mi to nelíbí.

 

"Jdeme snad, nebo jste mě chtěl potěšit něčím jiným?" Drze se dívám Snapeovi do očí.

 

"Ne, jak vidím, při vašem stavu potřebujete hodně spát. Samozřejmě nechceme já nebo Lucius ohrozit plod." Úšklebek, jedno obočí povytažené a tiché odfrknutí. Je mi jasné, co tohle všechno znamená.

 

"Samozřejmě vám oběma záleží pouze na mém zdraví." Zvednu se ze židle a bez ohlédnutí se vracím ke krbu. Zaslechnu tichý smích a pravidelné klepání stříbrné Malfoyovy hole, nebo jak tu jeho hnusnou hůl nazvat. Protože nemám zapotřebí loučit se s Luciusem, sám si vezmu letax a vstoupím do krbu. U Snapea vyjdu z popele rychle, aby mi nesedl na krk. Opráším se a pohladím břicho, abych uklidnil dítě. Přijde mi divné, že zelené plameny zmizí a jiné je nenahradí. Přejdu k nejbližší židli, sednu si a upřu pohled nad krb.

 

Neruší mě to, že je v místnosti téměř dokonalá tma. Ani mumlání jednoho ze Snapeova předků vycházející z knihovny. Jediný rušivý element je vytrvalé bušení mého srdce. Najednou mám strach o Snapea. Luciusovi nevěřím. Stačí vzpomínka na jeho vychytralé oči a krutý úsměv, štíhlé prsty a penis. Na to, jak se umí chovat a objetí jich dvou při příchodu.

 

Natáhnu téměř krutě chladný vzduch, nikdo nezatopil. Chodidla opřu o rozpěru židle a na pokrčená kolena opřu čelo. Je mi trochu tepleji, když nechám vlhký dech vnikat do nosu. Zavřu oči a snažím se přestat vnímat kruté suché teplo, které se mi rozlévá po kůži.

***

Ráno se vzbudím v posteli, pečlivě přikrytý teplou dekou. Na stolku vedle mě stojí nějaký kouřící lektvar a hustě popsaný pergamen.

 

Prokletý spratku,

co jste si promerlina myslel, když jste usnul na té židli? Že vaše neporazitelné ego zabrání nachlazení? Myslíte vy vůbec někdy na někoho jiného, než na sebe? Možná byste se mohl zkusit zamyslet nad tím, proč jste riskoval život plodu.

Věřím, že poděkujete Luciusovi, protože bez něj by vám nepomohl jen lektvar na rýmu.

Dopis teď moc neřeším, přece jen mi doopravdy začíná téct z nosu. Polknu dva doušky lektvaru a uložím se zpátky do postele. Dítě reaguje na tmavohnědý hnus stejně jako já na svůj první lektvar. Bouřlivě. Kopne mě tak prudce, až zaúpím. Teprve toto mě dokonale probudí.

 

Začnu přemýšlet nad tím, jak se mám teď chovat. Pořád cítím vztek. Bez vysvětlení zůstal Snape u Malfoye. To že jsem se o něj bál pocit ukřivděnosti umocňuje.

 

Bezmyšlenkovitě vylezu z postele a zjistím, že mi někdo sundal boty, kalhoty a dokonce i spodní prádlo. Přijde mi to divné, vždyť zbytek oblečení mám. Nechci ale právě teď přemýšlet ještě nad dalšími starostmi. Stačí ta, že nevím, jak se chovat. V koupelně se zdržím co nejdéle, ale je mi jasné, že se Snapeovi nevyhnu.

 

A také to, že má možná pravdu. Choval jsem se vůči dítěti sobecky. Na druhou stranu mám svoje důvody. Strach, nejistotu, samotu. Ty jsou ale bohužel nepoužitelné. Vymyslím si něco jiného.

 

Už v chodbě ucítím vůni kávy a smažených vajíček. Můžu zapomenout na to, že by tady Snape náhodou nebyl.

 

Roztřesenýma rukama otevřu dveře. Čeká mě nemilý šok.

 

"Luciusi, uvědom si konečně, že tady skřítky nemám. Nalij si kávu sám."

 

"Nechápu, proč si ode mě nějakého nevezmeš. Nebo si ho nekoupíš, nehraj přede mnou ubožáka, nejsem Potter."

 

"Možná by jsi se mohl chovat k nositeli budoucího syna lépe, Luciusi. Stojí ve dveřích."

 

Nikdy nepochopím, jak Snape pozná moji přítomnost. Dokonce i když jsem měl mnoholičný lektvar, vždycky mě dokázal identifikovat. A setřít nějakou podle něj inteligentní poznámkou.

 

"Snape, přece byste nečekal od Smrtijeda slušné vychování."

 

"Opravdu se chceš hádat, Harry? Mám ti snad připomenout tvoje chování u včerejší večeře?" Luciusův hlas zní pobaveně. Je to stejně nepatřičné jako středně smažená vajíčka na stole před ním.

 

Zmlknu a přesunu se k ledničce. Protože jsem se večer necítil právě dobře, snědl jsem sotva polovinu hlavního chodu. O ostatním ani nemluvě.

 

"Lucius mě donutil udělat jídlo i vám. Takže si laskavě sedněte a jezte rychle. Potřebujeme s vámi něco probrat."

 

Vezmu si z ledničky mléko a ze skříně sklenici. Jídlo odsunu, mám takový pocit, že by se mi stejně v jejich společnosti a s jejich kecy jedlo špatně. Hlad je stejně jen krátkodobá záležitost. Za týden ani nebudu vědět, že jsem hladověl.

 

Přijmu odstrčenou židli a naliji si pití.

 

"Co máte na vašem starostlivém srdci?"

 

"Harry, konec vytáček a rádoby sarkastických hloupostí. Snad se umíš chovat dospěle."

 

"Nebuď k Potterovi tak vstřícný, Luciusi."

 

Úšklebky hyzdí obličeje obou starších mužů.

 

"To platilo i pro tebe. Mohl by jsi se konečně přenést přes trapnou nenávist k jeho otci."

 

"Mohly  byste se přestat dohadovat a konečně mi vysvětlit, o co tady jde?"

 

Snape hůlkou připraví vajíčka na další talíř a položí ho přede mě.

 

"Můžu se vám pokusit všechno vysvětlit, ale nejsem si jistý, nakolik jste schopný nás pochopit."

Šestá kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

skvělé:)

(Severina, 24. 1. 2008 22:30)

Mám z toho v hlavě trochu maglajz, ale vůbec mi to neva...aspoň můžu před spaním vymýšlet teorie:-) Zrovna dneska sem okukovala jestli nepřibyla nová kapitola (a tehdy tu eště asi nebyla) slatej Deily slash (vždycky tam kouknu než vypnu počítač :)) četla jsem tvuj koment na Hříchách...to máš z vlastní zkušenosti? Odteď se Masaryčce vyhýbám...jen aby se nestěhovali :o!!

...

(Mandragora, 24. 1. 2008 22:23)

Já nevím, normálně Pottera nelituju, ale tady je mi ho skoro líto.