Jdi na obsah Jdi na menu
 


II. ČÁST - 5. Neměnný

24. 1. 2008

Čtvrtá kapitola

Možná jsem naivní, ale myslel jsem si, že Narcissin výstup někoho donutí vysvětlovat. Nedonutil. Kousky masa mizí v ústech mých společníků a oba vypadají ještě o trošku klidněji, než před chvílí. Jakoby se uvolnil i poslední splín z jejich myšlenek. Začíná velice nudná konverzace, za chvilku ji nevnímám.

 

Probere mě až moje jméno.

 

"Samozřejmě jste neposlouchal," sarkastický tón mě neudiví.

 

"Spíš mě vaše zbytečné řeči unavují." Snažím se odrazit slovní útok.

 

"Nesmíš se na něj zlobit, Severusi. Je poněkud nevychovaný. Možná bys na tom mohl zapracovat." Lucius se mě zastává. Rozhodně se mi to nelíbí.

 

"Jdeme snad, nebo jste mě chtěl potěšit něčím jiným?" Drze se dívám Snapeovi do očí.

 

"Ne, jak vidím, při vašem stavu potřebujete hodně spát. Samozřejmě nechceme já nebo Lucius ohrozit plod." Úšklebek, jedno obočí povytažené a tiché odfrknutí. Je mi jasné, co tohle všechno znamená.

 

"Samozřejmě vám oběma záleží pouze na mém zdraví." Zvednu se ze židle a bez ohlédnutí se vracím ke krbu. Zaslechnu tichý smích a pravidelné klepání stříbrné Malfoyovy hole, nebo jak tu jeho hnusnou hůl nazvat. Protože nemám zapotřebí loučit se s Luciusem, sám si vezmu letax a vstoupím do krbu. U Snapea vyjdu z popele rychle, aby mi nesedl na krk. Opráším se a pohladím břicho, abych uklidnil dítě. Přijde mi divné, že zelené plameny zmizí a jiné je nenahradí. Přejdu k nejbližší židli, sednu si a upřu pohled nad krb.

 

Neruší mě to, že je v místnosti téměř dokonalá tma. Ani mumlání jednoho ze Snapeova předků vycházející z knihovny. Jediný rušivý element je vytrvalé bušení mého srdce. Najednou mám strach o Snapea. Luciusovi nevěřím. Stačí vzpomínka na jeho vychytralé oči a krutý úsměv, štíhlé prsty a penis. Na to, jak se umí chovat a objetí jich dvou při příchodu.

 

Natáhnu téměř krutě chladný vzduch, nikdo nezatopil. Chodidla opřu o rozpěru židle a na pokrčená kolena opřu čelo. Je mi trochu tepleji, když nechám vlhký dech vnikat do nosu. Zavřu oči a snažím se přestat vnímat kruté suché teplo, které se mi rozlévá po kůži.

***

Ráno se vzbudím v posteli, pečlivě přikrytý teplou dekou. Na stolku vedle mě stojí nějaký kouřící lektvar a hustě popsaný pergamen.

 

Prokletý spratku,

co jste si promerlina myslel, když jste usnul na té židli? Že vaše neporazitelné ego zabrání nachlazení? Myslíte vy vůbec někdy na někoho jiného, než na sebe? Možná byste se mohl zkusit zamyslet nad tím, proč jste riskoval život plodu.

Věřím, že poděkujete Luciusovi, protože bez něj by vám nepomohl jen lektvar na rýmu.

Dopis teď moc neřeším, přece jen mi doopravdy začíná téct z nosu. Polknu dva doušky lektvaru a uložím se zpátky do postele. Dítě reaguje na tmavohnědý hnus stejně jako já na svůj první lektvar. Bouřlivě. Kopne mě tak prudce, až zaúpím. Teprve toto mě dokonale probudí.

 

Začnu přemýšlet nad tím, jak se mám teď chovat. Pořád cítím vztek. Bez vysvětlení zůstal Snape u Malfoye. To že jsem se o něj bál pocit ukřivděnosti umocňuje.

 

Bezmyšlenkovitě vylezu z postele a zjistím, že mi někdo sundal boty, kalhoty a dokonce i spodní prádlo. Přijde mi to divné, vždyť zbytek oblečení mám. Nechci ale právě teď přemýšlet ještě nad dalšími starostmi. Stačí ta, že nevím, jak se chovat. V koupelně se zdržím co nejdéle, ale je mi jasné, že se Snapeovi nevyhnu.

 

A také to, že má možná pravdu. Choval jsem se vůči dítěti sobecky. Na druhou stranu mám svoje důvody. Strach, nejistotu, samotu. Ty jsou ale bohužel nepoužitelné. Vymyslím si něco jiného.

 

Už v chodbě ucítím vůni kávy a smažených vajíček. Můžu zapomenout na to, že by tady Snape náhodou nebyl.

 

Roztřesenýma rukama otevřu dveře. Čeká mě nemilý šok.

 

"Luciusi, uvědom si konečně, že tady skřítky nemám. Nalij si kávu sám."

 

"Nechápu, proč si ode mě nějakého nevezmeš. Nebo si ho nekoupíš, nehraj přede mnou ubožáka, nejsem Potter."

 

"Možná by jsi se mohl chovat k nositeli budoucího syna lépe, Luciusi. Stojí ve dveřích."

 

Nikdy nepochopím, jak Snape pozná moji přítomnost. Dokonce i když jsem měl mnoholičný lektvar, vždycky mě dokázal identifikovat. A setřít nějakou podle něj inteligentní poznámkou.

 

"Snape, přece byste nečekal od Smrtijeda slušné vychování."

 

"Opravdu se chceš hádat, Harry? Mám ti snad připomenout tvoje chování u včerejší večeře?" Luciusův hlas zní pobaveně. Je to stejně nepatřičné jako středně smažená vajíčka na stole před ním.

 

Zmlknu a přesunu se k ledničce. Protože jsem se večer necítil právě dobře, snědl jsem sotva polovinu hlavního chodu. O ostatním ani nemluvě.

 

"Lucius mě donutil udělat jídlo i vám. Takže si laskavě sedněte a jezte rychle. Potřebujeme s vámi něco probrat."

 

Vezmu si z ledničky mléko a ze skříně sklenici. Jídlo odsunu, mám takový pocit, že by se mi stejně v jejich společnosti a s jejich kecy jedlo špatně. Hlad je stejně jen krátkodobá záležitost. Za týden ani nebudu vědět, že jsem hladověl.

 

Přijmu odstrčenou židli a naliji si pití.

 

"Co máte na vašem starostlivém srdci?"

 

"Harry, konec vytáček a rádoby sarkastických hloupostí. Snad se umíš chovat dospěle."

 

"Nebuď k Potterovi tak vstřícný, Luciusi."

 

Úšklebky hyzdí obličeje obou starších mužů.

 

"To platilo i pro tebe. Mohl by jsi se konečně přenést přes trapnou nenávist k jeho otci."

 

"Mohly  byste se přestat dohadovat a konečně mi vysvětlit, o co tady jde?"

 

Snape hůlkou připraví vajíčka na další talíř a položí ho přede mě.

 

"Můžu se vám pokusit všechno vysvětlit, ale nejsem si jistý, nakolik jste schopný nás pochopit."

Šestá kapitola

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Kaldora, 18. 4. 2008 22:53)

Dialog starých milenců, co rozhodují o třetím. Přemýšlím,jak bych se rozhodla já... cítit raději suché kruté teplo nebo nic?
Ale alespoň teď už vím, že bych se rozhodla.
Stejně, jako musel volit Harry - musel si připadat jako ve špatném filmu, jehož zápletka mu uniká.
To odcizení bylo rozhodně moc zajímavé.

...

(Profesor, 20. 3. 2008 15:14)

Ehm, o takovéhle probuzení bych opravdu nestála.

...

(Lilithka, 27. 1. 2008 18:08)

Zase tak naivní nejsem, Mem :D. Ale autogram jsem ti dala ráda, však mě taky Krb pomyslně zahřál!

Mrzí mě, že nemám témata elektronicky, mohla jsem ti něco poslat. Jasně, pošli, třeba se sebe neleknu ;).

...

(Memorin, 26. 1. 2008 18:42)

Já také. :-D
Až budeš slavná, což už trochu jsi, budu se chlubit tvým autogramem.

Jdu si napsat nějaká témata. Tacitu jsem se dočkala a jsem spokolená. :-)

Příště ti na mail pošlu ty staré fotky, ju?

...

(Lilithka, 26. 1. 2008 17:42)

Memorin, hrabat do peněženky :D. Tos mě rozesmála. Víš, že přesevšechno mám všechny věci ze srazu schované?

Frox, taky mám ráda trpkost. Je svým způsobem zvláštní i potřebná. Taková prostě... lidsky poživačná. :) Bylo by logické spojovat to s ním.

Taky jsem ráda. Poslouchám XIII. století a píšu. Jak málo mi stačí k naprosté spokojenosti, že :D.

...

(Frox, 26. 1. 2008 16:16)

Tahle kapitolka - konečně jsem se k ní dostala - byla aspoň pro mě hodně trpká. A trpkost vnímám jako pátou základní chuť. Baví mě sledovat, jak postupně vytahuješ na světlo tajemství téhle povídky...

Krutým suchým teplem jsi ve mně vyvolala pocit slabosti, bezmoci a ještě teď jsou moje končetiny úplně malátné... Koho jsi tohle donutila prožít, Lil? Mám si s tím spojovat Harryho částečné svlečení na příslušných místech?

Jsem moc moc ráda, že jsi se vrátila k psaní!

...

(Memorin, 26. 1. 2008 14:27)

Já se styděla. Takhle si tebe hrabat i do peněženky...
Ostuda! Jenže, nemohu odolat.

Chápu... peníze nejsou nazbyt. No, kvůli tobě se přece s ochotou vzdám své lehké pohodlnosti.

Hurá, výlevy jsou povoleny :-D

...

(Lilithka, 26. 1. 2008 14:00)

Jj, na srazu jsi mě vykolejila. Dlouho se to nikomu nepovedlo tak dokonale jako tobě. :)

Dobře, budu s radostí respektovat tvoje duševní výlevy :D.

Asi myslíš kontrolní kód. No tak to nešlo, protože to mají všechny neplacené estranky. Sice uvažuji o tom, že bych je začala platit (má to docela dost výhod), ale zatím si můžu nechat jenom zdát :).

...

(Memorin, 26. 1. 2008 13:49)

Jak už jsi zjistila, do tvý povídek jsem blázen. Vzpomeň na srazu. Na jednu stranu jsem se nemohla dočkat až se dostanu na net.
Emh, fanatik do Lil?
Já jsem vždycky upřímná. Jen je můj pohled maličko zabarvený láskou.
Navíc, žádné chyby tam pro mne nebyly. Nerozčiluj mě! Jsou to prostě mé duševní výlevy...
:-D

Nešly by nějak odělat ty čísla, docela mi vadí.
Jsem zatraceně ráda, že je ti líp. Dodala jsi mi spokojenost... Takže ať to jde jen k lepšímu, ju?

...

(Lilithka, 26. 1. 2008 13:04)

Začínám si myslet, že všechno to "utrpení" doma mělo cenu :D.

Ano, všechno je v pořádku. Sice se synovec ještě nevrátil z nemocnice a asi ani dlouho nevrátí, ale už je v relativním bezpečí. No a já... přece jsem slíbila, že to zvládnu ;).

Vidíš, já se usmívám. Jako skoro vždycky, když čtu tvůj komentář. Nerozmazlus si mě tak a napiš občas i kritiku, tohle zavádí :).

Mem, teď, když koukám na ty komentáře, nejen na Tvůj, ale všech, když nasávám vůni svého pokoje a i přestože jsem střízlivá, cítím se naprosto spokojeně. Thank you very much!

Tak už je tu...

(Memorin, 26. 1. 2008 0:13)

Poklidně a trochu napnutě čtu kapitolu po tak krutě dlouhé odmlce.
Memorin čekala a čekala. Dočkala se a nejdražší Lil se konečně vrátila. Snad je vše ok. :-*
Ráno při jménu Lucius jsem ztuhla a začala se trochu pošklebovat… zjištění, že by snad mohli… :-D
Maltou je rozkošný a umí hrát. Baví se už jen svou dokonalou pastí a Harry není chudák. Zasloužil si, co má. Neměl chtít sex. Teď má i dítě. Snad ho budeš ještě hodně dlouho trápit. Mé škodolibé potěšení je veliké…
Přifařený Severus je místo obvyklé striktnosti sám sebou. Což se mi moc líbí!
Umíš ty charaktery dokonale popsat. A malé výbuchy smíchu se mění na chechtání.
A nejsem ani opilá, takže kapitola musí být opravdu dokonale napsaná, Lil.
Trošičku mne děsí „nás pochopit“ co máš ještě schovaného v kapse?

Jsem šťastná, že jsi se vrátila. Bylo tady bez Tebe tak prázdno… :-*
*Hugs*

...

(Silwen, 25. 1. 2008 21:06)

Ok, měním "možná" na určitě.. :0D ale ty určitě víš, jak jsem to myslela. :0P

...

(Lilithka, 25. 1. 2008 17:23)

Tolik důvodů... a všechny pádné. Tomu se nedá odporovat :D.

Bilkis, jj, jsem zpátky a plná dojmů, tak to snad uplatním :D. Osobně se začínám dostávat k tomu, že nelituji ani jednoho z nich. Spíš jim to škodolibě přeju ;).

Silwen, ani bys nevěřila, kolikrát jsem ten vzkaz měnila. No ale řekla jsem si, že Severus určitě nebude sdílet Harryho zpomalenou náladu a nebude si brát servítky. :D Každopádně moc děkuji za komentář. A za to, že jsem ti možná chyběla já :D

Rose, záhady, ty já ráda. Pak ale bývá problém je rozpléct. Tak uvidíme :).

Jsem napnutá:)))

(Rose, 25. 1. 2008 17:19)

Začíná v tom být docela dost záhadného.
Mě je Harryho líto moc, chovají se k němu ošklivě, fňuky.
Jsem zvědavá, jestli to dítě donosí.

...

(Silwen, 25. 1. 2008 14:14)

celou dobu jsem nějak nevěděla, co si myslet... Pak jsem si přečetla kruté suché teplo a bylo to jasné. Celé to to záhadné tajemství, které nám tak nerada poodhaluješ, je možná ještě horší než se může zdát teď. Takový mám dojem.
Vzkaz mi přišel trochu podivný a ... hm, tak nějak se mi nehodil k ostatnímu textu. Možná tím neustávajícím nepříjemným tónem?
Nevím..

Každopádně, jsem víc jak ráda že se vracíš a přinášíš novou várku slashe. Už mi vážně chyběl. :0) a víš co je ještě lepší - možná jsi mi víc chyběla ty, než povídky. :0)

Joooo!

(Bilkis, 25. 1. 2008 6:05)

Lilithka je zpátky! Já skáču metr do stropu, jsem ráda, že se tvoje situace trochu uklidnila... Moc jsem se těšila na pokračování! Mám takové tušení, že ještě nakonec přestanu litovat Harryho a budu litovat nějakou jinou postavu!? Skvělá kapitola!

...

(matada, 24. 1. 2008 23:41)

Teším sa:) Ak potrebuješ dôvody prečo písať ďalej, spomeniem len pár: pretože nechať svoj talent zakrpatieť, je neodpustiteľný hriech, pretože vylíčiť pútavý dej je umenie, pretože tak verne vylíčiť postavy si zaslúži obdiv, pretože ten jemný sarkazmus hladí tú horšiu časť môjho ja, pretože si človek pri tvojich poviedkach príjemne oddýchne (aj keď ešte nestihol prečítať všetky:), pretože sa zabaví, pretože aj keby nechcel stále si niečo odnesie, pretože ho to príjemné napätie sálajúce z príbehov na chvíľu vytrhne zo všedného sveta a pretože ak ma ešte niekto nechá v uprostred nedokončeného príbehu, má na svedomí jedno menšie zrútenie a v tejto chvíli je to to posledné čo potrebujem:) a ono by sa ich určite našlo viac:)

...

(Lilithka, 24. 1. 2008 23:01)

Matada, děkuji za komentář. Dodává mi důvod psát dál :D. Severusův postoj bude záhadou ještě chvíli, každopádně... pokračování snad bude nejdéle o víkendu.

...

(matada, 24. 1. 2008 22:57)

MMpreg nie je práve niečo čo by som preferovala, ale túto poviedku sledujem od začiatku a nejak... musím to čítať ďalej:) Lucius ma nesklamal, je to jednoducho Malfoy:) Harry - možno by som ho mala ľutovať, ale za všetko si vlastne môže sám, aj keď čo sa týka jeho postoja k bábu - opäť naberá na sympatiách :) Len Severusov postoj mi ostáva záhadou Hmm... A človek aby zas čakal na pokračovanie:)

...

(Lilithka, 24. 1. 2008 22:37)

Lítost... nikdy jsem ho nelitovala, možná proto je zrovna on hlavní postavou. Dokázat si, že i on má city, je zajímavé.

Severino, doufám, že dokážu tvoje myšlenky uspokojit. Taky vždycky velebím DS a taky na něj vždycky před spaním koukám.

Masaryčce se vyhýbej, je to tam fakt hnus. Stojí většinou pod náměstím :(.