Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


III. ČÁST - 6. Nevědět kam, netušit a umřít

2. 3. 2008

Pátá kapitola

Lynx, klečíce u malého uzlíčku, nechápal. Hodně toho nechápal. To, proč cítí zvláštní pouto k otci maličkého a k němu. Děsilo ho to. Víc než stíny jeskyně, kam se bezděčně přemístil.

 

Nakonec si uvědomil co udělal, vzal dítě do rukou a vrátil se zpátky domů. V laboratoři pořád vyděšeně seděli Severus i Harry. Doba, po kterou byli děti pryč, se jim zdála jako pár vteřin. Jakoby se prostě Lynx přemístil z jedné strany místnosti na druhou. Nic víc.

 

Malý Malfoy uložil malého Snapea do postýlky a přemístil se k sobě. Spát, protože nově naučené přemisťovací kouzlo ho hodně vyčerpávalo.

 

***

 

O pět let později

 

Nemůžu dýchat. A přese všechno je to jenom hloupý sen.

Jsem výjimečný.

Lynx Malfoy, necítící tolik k matce, jako k příteli Severuse. Jmenuje se Harry Potter. Jsem pro to snad špatný?

Těžce dýchám.

Už pět let mě učí, oba dva muži, a učí i svého syna.

Je to týden, týden a pár dnů, co jsem přišel na to, že je jednoduché zemřít. Pět let, týden a pár dnů. Možná by se mi někdo i smál. Nesměje, nikdo doma neví.

Umím toho hodně a jestli si myslí, že jsem si nenašel v moudrých knihách, že to nevím, mýlí se. Jsem výjimečný.

Není snadné s tím žít.

Možná by bylo lehčí vzít svého nejlepšího jediného kamaráda Tabellariuse a zemřít. Podívat se naproti svým dnům. Pochybuji o tom, že by chtěl. Já chci. Přesto mě on drží naživu.

A tak čtu, učím se spoustu věcí. Jak žijí nějací mudlové, jak bych měl žít já. Ale není to snadné. Nic není snadné, jen smrt. Pochybujete?

Já, Lynx Malfoy, poslední potomek starodávného rodu, věřím ve svoji víru. Ne tu špatnou, jako mí předci, ale tu dobrou. Umřít...

Dnes dopoledne máme další výuku. Učím se víc než Tab, ale to nevadí. Jsem starší. Rok mezi námi je víc než čtyři roky u normálních dětí. Jak to vím?

 

Nemůžu spát. V noci mívám bolesti hlavy a noční můry. Vídávám odporného tvora, má dvě nohy, dvě ruce a bledý hadovitý obličej. Velké červené oči se na mě upírají a říkají mi, ať umřu. Syčí a já trpím.

 

Všiml jsem si, že Tab mívá po ránu také kruhy pod očima. A tak, když nemůžu spát, chodím k němu, v ruce nějakou knihu z naší knihovny a předčítám.

 

Dřív, když byl ještě maličký, byly to bajky nějakého Beedleyho. Postoupili jsme až k objemným svazkům o nějaké černé magii. Nevím, co to přesně je, přesto něco z nich už dávno umím.

 

Ale co je špatné na kouzlech, které se nazývají tmavá, černá, nebezpečná? Jsou stejně výjimečná jako já. Učím se i je.

 

Občas to bolí, ale já...

 

jsem výjimečný.

 

Stačí vyjít před dům, když prší. Slyším víc než ostatní. Kapku dopadající na malý kamínek nebo pero bílého páva. Blesk dopadající v dáli na vysoký strom. Zurčení pramínků vody po široké cestě vedoucí ke dveřím. Slyším všechno. Jako kdybych v tuhle chvíli víc žil. Víc, než kdykoli jindy.

 

Pak se vrátím do haly a je klid. Ticho. Poruší se stabilita mé výjimečnosti, přestože cítím, že se ve mě nic nezměnilo. To jen to okolí. Ubíjející okolí. Které stejně nepřipustí, jací jsme...

 

Byl jsem malý, když jsem pochopil, co všechno umím. Ten den se narodil Tabellarius. Přemístil jsem nás do jakési jeskyně, nikdy jsem tam pak netrefil. Ihned po přemístění jsem ucítil teplo. Nebyl jsem asi sám, Tab se začal usmívat. Až po několika měsících jsem pochopil, že je stejný jako já.

 

***

 

Našel jsem v jedné z knih kouzlo na uchování. Pořád doufám, že třeba za sto let budou lidi stejně výjimeční jako já. Nebude problém ho vyvolat, jen nevím, koho vzít s sebou. Tři tatínky a maminku? Domácí skřítky? Tabellaria?

 

Ano, jeho určitě, ale co ti ostatní?

 

***

 

"Lynxi! Vstávej, bude snídaně." Severus s úsměvem roztáhne závěsy. Teprve pak se podívá na postel. Malý Malfoy tady není. S ještě širším úsměvem přejde o pokoj dál, je mu jasné, že spal u Taba.

 

"Chlapci, vstávejte!" Zopakuje každodenní rituál a pustí matné paprsky do místnosti. Otočí se. Děti se nehýbají. Přejde k jejich posteli a za ramínko zkusí probudit svého syna.

 

"Tabe. Tabe!" Snape si klekne vedle něj a povalí ho na záda. Hravě zajede prsty na bříško a zalechtá. Strne. Malé tělíčko se nehýbá. Zkusí možná až moc hrubě vzbudit i Lynxe. Neúspěšně.

 

Zraní ho osten smrti...

 

***

 

Pohřeb se koná jen ve velice úzkém kruhu, vždyť kdo o jejich synech věděl? Vychladlá těla jsou oblečena do bílých obleků, uložená společně do mohyly a zvenku zazděná.

 

Všichni čtyři rodiče umírají žalem něco přes deset let. V Malfoy Manor skončil veškerý život. Pokusit se o další potomky? Na to nemají sílu. První umře Ciss. Je uložená kus od mohyly dětí, aby se mezi ni a děti vešel Lucius. Harry pár týdnů po něm pohřbí Severuse. Do svého hrobu se uloží sám.

 

Netuší, že za necelých devět desítek let se děti vzbudí. Do tmy, osamění a smutku.

 

Netuší, že Lynx se prostě jen rozhodl špatně.

 

Netuší, že kouzla kolem hrobu jsou neprolomitelná.

 

Prostě jen... netuší.

 

A smrt je skolí stejně jako obyčejné...

 

KONEC

Osobní závěr

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Lilithka, 7. 6. 2008 22:16)

Trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se dostala přes tvůj komentář. Rozpolcená mezi tím ti vynadat nebo tě velebit si vybírám zlatou střední cestu.

Jenom ti děkuji. Zrovna ty doufám chápeš, že je v tom obsažené všechno. Tobě přece nemám potřebu lhát ;) :D.

...

(Kaldora, 19. 4. 2008 0:28)

Au! Náraz do zdi. Zopakuji - plány v plánech jiných plánů. Nikdy nevyjdou.
Lil, ukončila jsi to hodně rychle. Tvrdě, na můj vkus. Ale proč sakra ne? Spěchala jsi, ale proč ne?
Znám lidi, co by Tvou povídkou dokonale pohrdli.
Znám lidi, co by to nikdy neudělali. Viz. komenty níže.

A já? Mám pasáže oblíbené a pasáže nenáviděné. Ale naučila jsem se, že nic není nikdy uzavřené. Ty nejobyčejnější věci zůstávají a stanou se důležitými.
Stejně jako to, že píšeš a nejen pro sebe, ale i pro nás.

U téhle povídky jsem se smála, brečela a hlavně přemýšlela. (neboj, dělám to jen občas :D)
A proto říkám, že za to stála, protože tohle všechno vyvolala.

Nemyslíš, že to není málo? Na jeden obyčejný kus textu na černém pozadí?
Třeba jsem patetická a směšná, ale myslím si to.
No dobře, chápu...je to jen názor jedné tuctové, obyčejné holky...

...

(Lilithka, 21. 3. 2008 13:14)

Profesore, díky. Moc díky...

...

(Profesor, 20. 3. 2008 15:43)

Uf. Tak tohle bylo drsné.
Tvá povídka se mi moc líbila. Obdivuji, že jsi dokázala něco tak nádherného vymyslet a vystavět na svém nápadu takový nádherný příběh. Prostě klobouk dolů před tebou.

...

(Lilithka, 16. 3. 2008 20:34)

Blanch, nj, co s tím nadělám :).

Memorin, děkuji!

Matado, jsem ráda, že jsem dokázala aspoň trochu logicky završit děj. Ze všeho nejvíc ti ale děkuji za tu nádhernou myšlenku!

...

(matada, 8. 3. 2008 0:27)

Teda, aj keď človek nevedel čo čakať, aj tak si dokázala prekvapiť ešte viac než čakal - Dáva to zmysel? :)

Síce mi to pripadalo dosť rýchle a mala som pocit, že čítam iný príbeh, teda s inými hlavnými postavami, ktoré tu boli trochu odsunuté, keď sa nad tým zamyslím, je tento záver dokonalý. Praktický celý dej smeroval k tomuto okamihu, všetko čo sa odohralo, bolo len prípravou na tento koniec - alebo sa mýlim? Aj keby, dojem z poviedky to nepokazí Celková ponurosť, beznádej a bezradnosť Túžba po niečom inom, po niečom viac, po pochopení... Vyliezť z ulity sveta, ktorý ťa núti hrať svoju rolu a dusí ako steny hrobu Áno, Lynx netušil, ale netušil to, že ak sa mu svet má otvoriť, musí sa on otvoriť svetu To ho doviedlo tam kam doviedlo Ale každé kúzlo sa dá zlomiť, okrem toho smrteľného Preto ľudia nie sú sami, preto máme priateľov Pretože je krásne mať niekoho, kto ti pomôže, ak tvoje kúzlo nestačí...

...

(Memorin., 7. 3. 2008 18:26)

Nečekala jsem to… a to tomu dodává tu sílu.
Předpokládala jsem v smutný konec, ale lišil by se. Ale tohle jí dodává ráz a spád a dovádí ji k dokonalosti. Svým koncem a myšlenkou, kterou mohu obracet ze všech stran a koukat z různého úhlu na… svět… na Tebe…
Mám náladu si zpívat písničku a představovat si, jak stojím na hřbitově. Hledím na hrob zarůstající trávou a čekám na jejich povstání… abych se přidala k nim…?
Děkuji ti za další jedinečný pohled na ostatní. Nejenom ze světe HP… děkuji!

...

(Memorin., 7. 3. 2008 18:25)

Nečekala jsem to… a to tomu dodává tu sílu.
Předpokládala jsem v smutný konec, ale lišil by se. Ale tohle jí dodává ráz a spád a dovádí ji k dokonalosti. Svým koncem a myšlenkou, kterou mohu obracet ze všech stran a koukat z různého úhlu na… svět… na Tebe…
Mám náladu si zpívat písničku a představovat si, jak stojím na hřbitově. Hledím na hrob zarůstající trávou a čekám na jejich povstání… abych se přidala k nim…?
Děkuji ti za další jedinečný pohled na ostatní. Nejenom ze světe HP… děkuji!

konce

(Blanch, 5. 3. 2008 20:28)

Docela jo, Lil...ale to je na tom to kouzelné. Překvapíš vždycky, ačkoliv si přehraju tisíce možných konců :)

...

(Lilithka, 4. 3. 2008 15:27)

Hm, já a špatné konce, to už je skoro tradice :).

Díky ;).

Pěkná povídka

(Rose, 4. 3. 2008 14:43)

Ale nečekala jsem tak špatný konec.

...

(Lilithka, 4. 3. 2008 9:55)

Frox, povídka by nebyla, kdyby nebyli čtenáři. Kdyby nebyla podpora. Kdybys nebyla i ty :). Děkuji za čas strávený s ní.

Blanch, děkuji. Snad jsem tě nepřekvapila až moc :).

Nádhera

(Blanch, 3. 3. 2008 22:58)

Páni..no tak to jsem tedy neočekávala..čekala jsem něco melancholického a smutného..ale takhle..ne..ale byla to krása. Beauty made by Lilithka :)
Celá povídka byla nádherná...

...

(Frox, 3. 3. 2008 20:37)

Lil, tohle bylo to nejsyrovější, co jsem od tebe četla. Ne, není to na škodu. To rozhodně ne. Docela si říkám, jak taková touha něco dopsat může autora nakopnout k něčemu tak drtivému, tak mrazivě krutému a beroucímu dech z plic zadýchaného čtenáře...

Za tuhle povídku ti moc děkuju! I za konec, který jsem ani v nejmenším nepředpokládala. S velkou chutí se k ní budu vracet! Už proto, že je v ní tolik z tebe...

...

(Lilithka, 3. 3. 2008 17:20)

Silwen, když já tak ráda nechávám víceméně otevřené konce :). Máš přesto pravdu, že tady to tak původně být nemělo. Chtěla jsem všechno dotáhnout, ale co se nestalo, nejde to. Ne, že bych to chtěla dopsat za každou cenu, prostě jsem včera měla chuť a psala... a mazala. Takže máš asi pravdu v tom, že by se včerejší nálada hodila spíš na nějakou jednorázovku, ale touha dopsat byla prostě silnější :).

Potřebovala jsem se prostě vypsat...

Díky, Silwen, za tvou jedinečnou přízeň a upřímné komentáře.

...

(Silwen, 3. 3. 2008 16:14)

Tuším, že bylo jen dobře, když jsem jako první přečetla osobní závěr. Lépe dokážu chápat některé věci - snad i to, že bych bývala snesla větší rozpracování konce. Právě konec měl být rozseknutím onoho pověstného gordického uzlu, ale nakonec mám dojem, že některá vlákna pořád drží pohromadě. Teď jenom zjistit, jestli je to dobře?
Je z toho dost cítit, že jsi se téměř "za každou cenu" (pokud to tak nebylo, tak se z celého svého trouchnivého srdce omlouvám a přikláním se k tomu, že mám divnou náladu) snažila povídku v dohledné době dokončit. i když jsi na to vlastně vůbec neměla náladu.
Na druhou stranu se mi moc líbily všechny ty protiklady a odlišnost způsobu vyprávění od ostatních částí. Bylo z toho cítit něco.. výjimečného. :0) Tak jako z celé povídky.

Díky, Lil, za možnost ji číst a přemýšlet.

...

(Lilithka, 3. 3. 2008 10:59)

Khurrem... mrkni prosím do Osobního závěru...

...

(Khurrem, 3. 3. 2008 10:24)

Dokonalé!!! Nic jiného se pro tu povídku nehodí. Je dokonalá...
Smutná, pravdivá, opravdová...

...

(Lilithka, 3. 3. 2008 8:46)

Bilkis, děkuji Ti za přízeň... :)

...

(Bilkis, 3. 3. 2008 6:21)

Drsné? Ano! Smutné? Ano! Ale dokonalé! Skvělé, perfektní, geniální! Tak tahle povídka je prostě bomba! Miluju to... A smrt? Přirozené... Opravdu výborný závěr!