Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Maerlinova syčící synfonie

6. 6. 2006

Touto jednorázovkou se nesnažím pobuřovat, ukazovat chtíč nebo způsob, jak se uspokojit. Je to o tom, že se věci dějí a my s nimi nic nezmůžeme. Věci prostě jsou… nechme je být, dokud se nikomu neubližuje.

 

Po pádu mocného zla se Harry stáhnul do ústraní. Byl unavený vším povykem a oslavami. Cítil, že vykonal vše, co vykonat měl, a zaslouží si odpočinek. Nikdo ze známých mu v tom nebránil – proč také, pravidelně si psali a Harry je vždy ujišťoval, že je všechno v nejlepším pořádku.

Jak by také ne. Harry tam nebyl sám.

„Maerline, budeš mi dnes večer vyprávět o slunci?“ zasyčel.

„Budu, rád,“ odpověděl had, sklonil svoji stále unavenou hlavu zpátky na kámen před chatou a znovu usnul.

Maerlin byl tak obyčejný had, jak byl Harry výjimečný. Patřil k těm, kterých bylo v zahrádkách Evropy mnoho, bez zábran se mezi sebou pářili a tvořili další a další potomstvo. Kromě toho také spali. Dlouho a rádi. Otevřeli oči vlastně jen kvůli sexu, jídlu a – to bylo pro Harryho nejdůležitější – kvůli vyprávění o přírodě. Maerlin to pro něj podstupoval téměř každý večer.

Usadil se vždy na polštářek u topného tělíska a nechal proudit vzduch tak smyslně, až… ale to až za chvíli.

Nyní je něco málo po poledni a Harry se jde projít.

Ke svému pobytu si vybral chatu uprostřed lesa. Jednopodlažní, vybavenou moderním nábytkem, stolkem se židličkou a popelníkem venku. Vše vybaveno stoprocentně mudlovsky, aby si jeho magie mohla odpočinout.

Odpočinkem pro duši mu byl les.

Vždycky, když požádal Maerlina o vyprávění, šel potom mezi vysoké, hustě narostlé stromy tajgy. Procházel se několik hodin a představoval si nejrůznější možnosti hadova popisu. Dnes je na řadě slunce. Zatím se mu nejvíc líbila tráva… Harry stále vzpomíná, Maerlin spí.

Necháme je nyní  chvilku samotné a otočíme několik stránek zpět, abychom se podívali, jak se vlastně takový pár setká.

Třeba to bude vzrušující, napínavé, sexuálně vzpružující…

Papír zašustí; vracíme se zpět.

Harry seděl před chatou, v levé ruce cigaretu, pravé tenkou a malou knihu, na stole vonící kávu. S idylickou poživačností vdechoval kouř a četl si.

Zprava se k němu připlazil rozčilený had. Vztekle syčel.

„Copak, hádku?“ zeptal se Harry hadím hlasem. Najednou bylo ticho.

„Ty umíš jako já?“

„Umím, jak se jmenuješ?“

„Maerlyn. Můžeš přestat dýmit?“

„Nemůžu, ty se můžeš přeplazit jinam,“ odpověděl mu arogantně Harry.

Udělal to a zachránce světa kouřil dál.

Postupně se začaly sbližovat a had si začal na kouř zvykat a přibližovat se. Harry, který si neměl s kým povídat, se začal ptát na hlouposti a postupně z toho vznikly jejich večerní rozhovory. Oba dva byli překvapeni tím, jak se všechno vyvinulo. Jak se stali na sobě závislými. Den se připočetl ke dnu a dostáváme se k dnešku. Jejich vztah trvá osmačtyřicet dní. Dnes večer bude završený sluncem.

***

Harry zaujme svoji polohu na posteli. Vlasy se mu ještě lesknou kapičkami vody – před chvilkou se koupal. Je oblečený jen do bílé košile a černých kalhot. Lehne si na levý bok tak, aby viděl na Maerlina a podepře si hlavu.

„Můžeš mi tedy vyprávět o slunci?“ zeptá se znovu, jen pro fazónu.

„Můžu, Harry.“ Had se syčivě nadechne, zvedne hlavu a podívá se oknem ven. Do očí se mu vetře nepřítomný výraz.

„Slunce… je to dar. Jeden z největších, který máme. V noci se nám po něm stýská. Je složité představit si jeho paprsky místo paprsků měsíce, chladících a nemilosrdně ochromujících. Ale když se soustředím, vybavím si jiskru, kterou se slunce odráží od vody, teplo, které dává trávě i mě i tobě a všem, laskání, kterým pohladí každého tvora, i v podzemí se dotkne krtka a žížaly, to všechno si potom na chvilku umím představit. Je to velice opojné, ale skutečnost…“ Maerlin se na chvilku zastaví, koukne po Harrym levým okem. Pokračuje.

„Nemůžu si pomoct, když se mě ráno dotknou skutečné paprsky, vrním a sténám, syčím vzrušením. Nervy se mi napnou a za okamžik přijde uvolnění.  Celé noci se těšíme na den, ve kterém ucítíme teplo slunce a dosáhneme rozkoše.“

Harry měl vždycky slabost pro hadí syčení, v tuhle chvíli má rozepnuté kalhoty; mezi stranami zipu mu ční penis s vlhkou špičkou. Každá nedočkavě vnímaná slabika mu roztřese údy o trochu víc. Je víc vzrušený.

„Když se vyhříváme celý den, pociťujeme rozkoš pořád dokola. Jedna odezní, druhá přijde. Ale ani to není to nejkrásnější na slunci,“ Maerlin zvedne hlavu vysoko vzhůru, tak, aby viděl na Harryho, a vystrčí jazyk. Zavibruje s ním. Harry se jemně zatahá.

„Nejkrásnější a nejdokonalejší je, když tohle všechno zažívá blízko další had. Cítím jeho vůni, je to směs chtivosti a sexu a milování a půdy. Neodoláme a připlazíme se k sobě.

Lehneme si vedle sebe a dotýkáme se. Teplo slunce se zdvojnásobí a rozkoš se přehoupne do extáze. Třeme se – stejně rychle a dychtivě, jako teď ty sebe. Vlníme se a syčíme na sebe, znovu a znovu se k sobě tiskneme a tlačíme. Když se jeden z nás udělá, stačí nový vilný pach k tomu, aby poskytl čistý všeobjímající orgasmus i tomu druhému.“

Harry při té představě ejakuluje do kalhot.

Zvedne se a stáhne ze sebe oblečení, však dnešní slunce zapadlo už chvíli před začátkem vyprávění.

Jako vždycky.

Maerlin se vyšplhá k Harrymu a natáhne se podél jeho těla.

Jako… vždycky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář