Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nikdy

7. 6. 2011

                 „Severusi, jak ses vyspal?“

                Jasně, něco potřebují, jinak by se neptali. Severus nedá najevo, že ví, o co jim jde.

                „Dobře. Jak vy?“

                „No, nic moc. Do půlnoci jsme tady seděli nad astronomií a úkol nám zase nevyšel. Nemohl bys…“ samozřejmě, že mohl. Opět. Ale proč ne? Dobře si pamatuje chvíle, kdy nebyl pro ostatní zmijozely nepostradatelným a až nepěkně často utíkal před Potterem a jeho partičkou.

                „Jasně, klidně si to opište. Jestli vám to nebude jasný, radši se zeptejte.“

                „Kde bysme bez tebe byli, Seve,“ má aspoň jeden z nich tolik slušnosti, že dá najevo vděčnost. Pak se vrhnou na jeho pergamen z astronomie, začnou se nad ním strkat a rychle opisovat. Však za chvíli končí snídaně. Severus nemusí čekat, až dostane svůj úkol zpátky, očekával, že ostatní budou mít tenhle problém, a proto si ho už včera v knihovně zkopíroval. Stejným kouzlem by mohl vytvořit kopie i pro ostatní, ale proč jim usnadňovat práci ještě víc?

                Pomalu  jde směrem k velké síni – otevřenými okny dovnitř vniká příjemný, vlhký vzduch. V noci evidentně pršelo. Užívá si chladné stěny hradu a teplé paprsky ranního slunce. Má radost, cítí zadostiučinění. Je potřebný, je mu šestnáct a svět vypadá nádherně.

                Tenhle jedinečný pocit mu vydrží celý den. Večer vysvětlí pár spolužákům učivo na zítřejší přeměňování, přečte si lektvarový časopis a potajmu se ze společenské místnosti vykrade ven. Je ještě hodina do večerky a Severus dnes dostal dopis, na který čekal celý týden. Pěkně žhavý a ostrý dopis, jak předpokládá, proto hledá soukromí, místnost, ve které vzdechy zůstanou zavřené.

                V zákoutí sklepního labyrintu najde temný roh, vykouzlí na špinavou podlahu matraci a sedne si na ni. Otevře dopis.

                Ty malej podělanej hajzlíku, jak se máš? Už ti tvrdne? Tuhnou ti koule? Koukej si rozepnout kalhoty. Včera v noci jsem si tě představoval pěkně roztaženýho a nadrženýho. Hmmm…

Okamžitě začni se strkáním svejch dlouhejch prstů do prdele a řvi u toho jako děvka. Stejně nic jinýho nejseš, špíno dvojí krve!

                Úplně na spodním okraji pergamenu je načmáráno ještě jedno oplzlé slovo – stříkej.

                Severus dopis opatrně položí vedle sebe, stáhne kalhoty ke kolenům, a přestože jde o vulgární hříčku slov a ty normálně nesnáší, stojí mu jako svíčka. Chtěl by si pomoct rukou, ale to mu není dovoleno. Kdepak. On musí naslinit svoje dlouhé prsty a strčit si je do prdele a řvát. Je rád za to, že je prozřetelně odešel hluboko pod hrad a nikdo ho nemůže najít, protož… protože ve svým krátkým a občas pěkně podělaným životě ještě nebyl tak vzrušený.  Křičí a sténá a užívá si to, představuje si, že ne jeho, ale Malfoyovy prsty v něm vyvolávají rozkoš a přestože ví, že by tohle nikdy aristokrat neudělal, poslal mu aspoň pokyny a píše, že si to tak představoval.

                Zavře oči v extázi, celý se klepe, je v klíně vlhký a teplý…

                Blíží se k poslednímu slovu napsanému v dopise, když ucítí další, přidanou vlhkost. A škrábání, příjemné, ale ostré. Prudce se nadechne a ejakuluje.  Otevře oči a vyděsí se. Kde se tady ten čokl vzal? Severus si rychle přikryje genitálie, zpanikaří, nahlas zakleje. Pes má jeho semenem postříkaný čumák a srst na krku. Zadrhne se mu dech, neví, co má dělat, do očí vstoupí slzy překvapení a úzkosti.

                A pes… ten se jednoduše olízne a odejde.

                Severus roztřesenýma rukama zapne kalhoty a spustí hábit, vstane. Jde si lehnout a doufá, že všechno byl jen nepěkný sen. Ale není zvyklý lhát si.

 

SSS---SSS---SSS---SSS---SSS

 

                Blíží se vánoční prázdniny a Severus právě zapisuje seznam dárků, které potřebuje sehnat v Prasinkách. Není moc těch, kterým chce něco darovat, ale o to víc a pečlivěji zapojuje představivost. Lucius dostane další knihu, ne, že by ji potom přečetl, ale moc rád se chlubí svojí prvotřídní knihovnou. A nechá Severuse půjčit si cokoliv.

                Následuje několik spolužáků, kteří budou vděční i za pamatováčka. Nejlepší – perličky – si nechává na konec.

                Potterovi zubní pastu s barvou – černou, aby mu ladila k vlasům.

                Petigrewovi ponožky, po kterých mu budou pekelně páchnout nohy.

                Lupinovi obojek, nemůže si pomoct.

                Blackovi tričko s nápisem Obdivujte mě (které se po hodinovém doteku s lidskou kůží změní na Jsem zrůda století – stojím 20 srpců).

                Ano. Tohle budou správné dárky, které okoření letošní vánoce. Jmenovky se jmény už má připravené, stejně jako věnování, zaonačí to tak, aby to vypadalo, že dostali dárky od sebe navzájem. Minimálně Black tenhle rok zůstává na hradě, takže legrace bude zaručená.

                Severus se zvedá a seznam ukládá k tašce, se kterou se zítra do Prasinek vydá. Má všechno připravené a proto si dovolí jít si lehnout. Zatáhne za sebou závěsy a vytáhne zpoza polštáře dnešní dopis. Netroufne si vyjít ze společenské místnosti, ne, že by se bál, ale netouží po tom, aby mu znova olízal koule pes – jak to v duchu nazval.

                Včera jsem musel splnit manželské povinnosti, manželka při tom skučela jak pes (tohle přirovnání se Severusovi nelíbí), bylo to nepříjemný do tý doby, než jsem si představil tebe – to, že tě šukám. Opřel jsem ji o čelo postele a málem ztratil sebeovládání, bylo to žhavý. Stejný jako s tebou, když jsem se loučil před odjezdem z Bradavic. Naslinils mě tenkrát dobře, vlhce to mlaskalo, když ses prohýbal a chytal se všeho okolo, abych tě nevyšukal z postele na zem…

Budou vánoce, nechceš přijet? Nějak jí to vysvětlím.

Chce? Ne. Lucius je minulost, sice příjemná a opakovaná (přestože neopakovatelná), ale už nikdy víc. Však minule odhalil jed v čaji na poslední chvíli. Narcissa byla příšerně zklamaná.

SSS---SSS---SSS---SSS---SSS

Severuse přepadne touha náhle a nečekaně.Nejde o trpké a ostré vzrušení, které následovalo po doručení dopisu nebo po žhavém snu, tohle je prostě obyčejné chlapecké ztvrdnutí. Jediné, co chce, je vzít se do dlaně, párkrát zatahat a mít to za sebou. Stejně nemá moc času, za chvíli bude vánoční večeře. Snad mu Slughorn drží místo a nebude muset sedět mezi studenty. Ze Zmijozelu letos zůstal sám, takže Black a Lupin mají příležitost ho znemožnit. Vztekle zavrčí, ale nakonec se rozhodne vyřešit pnutí v kalhotách hned.

Najde nejbližší chlapecké záchodky, vejde do kabinky a spustí kalhoty ke kotníkům. V levé ruce drží hábit dost vysoko, aby ho na konci nepotřísnil a pravou se uchopí. Dělá to teď stejně, jako všichni jeho věku – rychle, uspěchaně, s trhaným dechem a spěšnou touhou.

Neslyší, když se otevřou dveře záchodků, je příliš zaneprázdněný. Ostatně, sám už takhle slyšel hodně kluků, nevěnoval by tomu pozornost ani kdyby slyšel.

Zrychlí, zavře oči.

Něco mu nadzvedává hábit! Lekne se , pustí penis a snaží se utéct, ale mísa mu nedovolí nic jiného než chytit se zdi za ní a udělat půl kroku. V levé ruce strnule drží hábit,  pravou chytá rovnováhu.

Po půlkách mu sklouzne cosi teplého a ostrého. Cítí dech, vlhkost a teplo – instinktivně sevře zadek. Znovu mu po něm přejede teplo, vnoří se mezi maso a naprosto přesně udeří na svěrač.

Líbí se mu to. Jeho tělu. Nechce najednou přemýšlet o tom, kdo nebo co to k čertu může být, prostě uvolní strnulost a nechá vlezlý jazyk polechtat ho znova. Zasténá, protože tohle je absolutně nádherný pocit.

Jazyk mu zezadu olíže varlata, přejede nahoru, výš a strčí se do dírky. Severus nemůže víc vydržet, na to se příliš cíleně stimuloval předtím, než ho začal – ach ano, sakra, kurva, do prdele, co s tím – lízat pes. Co ho taky začal souložit jazykem. Tohle je definitivně divný, projede mu hlavou a protože cítí, že v kabince osaměl, dovolí si zatvářit se rozpačitě.

S pořád zvednutým hábitem dojde k umyvadlu a umyje se, sliny se mu táhnou mezi prsty a díky uvolnění musí  na záchod, ale všechno tohle moc nevnímá.

Myslí totiž jen na to, že tentokrát se udělal jen díky psovi, ne jako minule, kdy byl na hranici už předtím. Tentokrát za to mohl hlavně ten jazyk. Tentokrát by bylo lepší, kdyby si opravdu nic nepamatoval.

SSS---SSS---SSS---SSS---SSS

Když dojde do velké síně, uleví se mu – není poslední, chybí ještě dva havraspárští. Posadí se na místo vedle Slughorna a přemýšlí, jestli je TO na něm vidět. Měl styk s… ne, fuj, neměl styk se psem, jen s jeho jazykem.

SSS---SSS---SSS---SSS---SSS

                Štiplavý vzduch vtáhne společně s omamnou vůní nikotinu, je spokojený. Dnes je poslední den v roce, dokázal se ubránit Luciusovým pokusům o jeho vyzvednutí ze školy a dokonce i omezil setkání s ostatními na nezbytné minimum.

                Aby oslavil tenhle pozoruhodný den, došel si do Prasinek pro láhev obyčejné ohnivé whisky, vykouzlil matraci a nalil si skleničku na vrcholu astronomické věže. Ukrytý ve stínu cimbuří si užívá prostotu noci, kouzelné teplo a ostrý svist větru.

                Popouští uzdu fantazii a začne myslet na psa. Vlastně si ani přesně nepamatuje, jak vypadá, vždyť byl zaujatý touhu nebo stál zády, přesto ucítí tuhnutí a touhu vyndat se z kalhot. Ještě jednou potáhne a zajede levou rukou k poklopci. Proč by vlastně nemohl, stejně je tady sám.

                Netuší, že za dveřmi stojí Sirius Black, v jedné ruce Pobertův plánek a v druhé svírá sám sebe, pevně se tiskne a tahá, uvažuje, jestli má do děje vtrhnout a stát se opět Čmuchalem, ale není si jistý, že by vydržel a Severuse si nakonec nevzal. A to by chtěl, ale není to teď vhodné.

                Vlastně nebude nikdy. Vůbec nikdy!

                Severus se udělá v zátiší kouře, ejakuluje do skleničky zpola plné whisky a úlevně si vydechne, je spokojený.

                Sirius za dveřmi také uspokojí svoji potřebu, ale na konci, v orgasmické křeči, mu dojde, že nikdy, vůbec nikdy, tohle nebude vhodné. Je čistokrevný kouzelník a nikdy by přece nemohl chtít píchat jiného kluka, to by si nikdy nemohl dovolit, ani jako pes, protože se po přeměně stejně cítí jako člověk… je zmatený. Odejde a nechá Severuse samotného, ten se po půlnoci zvedne a jde do zmijozelských ložnic spát.

                SSS---SSS---SSS---SSS---SSS

                Možná, že kdyby Severus jen o několik týdnů později nepřijal pozvání Luciuse na své sídlo, dohnaný k tomu puberťáckou nadržeností a touhou, nestalo by se ze Siriusovy antipatie  nikdy navždycky.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pes

(jaroslav.24@email.cz, 16. 8. 2011 16:32)

uchvancancující
Krásné a divné zároveň.Normálně bych psa nemusel,ale tohle mě dostalo.

Re: pes

(Lilithka, 10. 9. 2011 21:17)

Nj, tohle je vážně na hraně... ale sladké :).

...

(Rose, 8. 6. 2011 16:45)

Za běžných okolností moc nemusím povídky, kde je někdo se zviřátkem, ale tohle bylo pěkně napsané a živočišné. Ten konec je hodně zajímavý a nápaditý:)))

Re: ...

(Lilithka, 8. 6. 2011 18:28)

Rose, díky. Něco tvrdého se zvířaty se mi hnusí, ale jsou jisté hranice, a jestliže jsi občas zvířetem, určitě se posouvají...

...

(Rose, 12. 6. 2011 12:00)

Občas jsem spíš malým chumlacím hlodavečkem, ovšem bohužel jen ve vší počestnosti:)))

Re: ...

(Lilithka, 12. 6. 2011 12:03)

Já si budu pořizovat koťátko, takže se obávám, v co se proměním já :).

...

(kami, 8. 6. 2011 14:56)

Ale toto je zaujímavé. Nie som si úplne istá, či som spokojná s tým, že bol Severus v podstate vzrušený zo psa, na to ho mám až priveľmi v obľube, ale zároveň pátrí pár Sirius/Severus k tým veľmi obľúbeným. Myslím, že ten koniec s nepremeneným Blackom to zachránil a ja môžem skonštatovať, že sa mi to páčilo. Bol tam predsa sex (aspoň nejaká jeho časť), uchylný Lucius a nadržaný a mladý Severus. Fajn poviedka.

Re: ...

(Lilithka, 8. 6. 2011 18:27)

Kami, jde tady právě o ten rozpor a částečnou Siriusovu zbabělost na konci. Děkuji za krásný komentář.