Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Říkanka II. by Kaldora

6. 6. 2006

Vždycky jsem si říkal, jak to vypadá. Jestli poznám, až přijde. Otevřu jednoho dne oči a bude to ono?

 

Když zavírám oči teď, vidím tmu. Když je otevřu, vidím ji taky. Nedusí mě, prostě je. Všude.

Smířeně ji přijímám.

 

Pak opatrně zvednu ruku a dám si ji až těsně před oči. Konečně, vidím ji. Nezřetelný tmavý obrys jen o maličko světlejší, než okolní vzduch. Je skutečná, cítím konečky prstů a chlad, co mě v nich začíná pomalu kousat.

 

Něco podobného cítím… uvnitř. Podivně malátný pocit v žaludku, jakoby mi každý pohyb působil potíže. Ale přitom mě nic nebolí.

 

Jen hlava třeští vodopádem myšlenek. Ale ne, ani ona mě netíží. Jen ji nedokážu zvednout. Třesu se, hluboko, až u kostí, se mi svaly samy zatínají. Jakoby se vzpíraly tomu novému vědomí.

 

Otočím se a snažím se najít pohodlnější pozici. Je zvláštní, jak poslušné moje tělo je - až mě to překvapuje. Myslel jsem, že se pohnout vůbec nedokážu.

 

Snažím se sám sobě namluvit, že se mi hůř dýchá, ale není to pravda. Dýchám téměř normálně. Jen mi rychle bije srdce. Je to nepříjemné, spolu se šuměním krve slyším jeho ozvěnu na polštáři.

 

Jako by se mi něco chvělo v krku. Tam dole, v jícnu. Uprostřed hrudi se mi usadil unavený pták, jehož letky mne dráždí, když se snaží schoulit hlavu pod křídlo. Směšné? Já vím…

Ale slzy mi netečou.

 

Jsem neklidný. Přistihuji se, že bezděky hýbu špičkou nohy, až povlečení šustí. Ještě před okamžikem jsem ten zvláštní zvuk nedokázal zařadit, než mi konečně došlo, že ho tvořím já sám.

 

Znovu se popuzeně obracím, tentokrát rozhodnutý zůstat absolutně v klidu a usnout. A hned.

 

Všimli jste si někdy, kolik má tma barev? Černou v protějším rohu, stříbrnou kolem pocínované kliky, namodralou u okna, co ji odráží jasná obloha, červenou v odlesku elektrických hodin, v louži světla pouliční lampy zlatavou…

 

Moje hned se protahuje. S tupým popůlnočním úžasem si uvědomuji, že se mi tep přizpůsobil tikotu hodin na stěně.

 

Nikdy jsem nevěřil těm povídačkám. V skrytu jsem se nad nimi ironicky ušklíbal. Sám pro sebe jsem si vytvořil kategorii, která se mě netýkala.

A podívejme se… vítej, zde mi otevírá svoji náruč.

 

Vztekle, ale zároveň smířeně se obrátím, peřinu pevně omotanou kolem těla. Unaveně si povzdychnu. Zavřu únavou opuchlé oči a po tisící a druhé svedu marný boj se spánkem.

 

Zírám do zdi s jistotou druhé hodiny po půlnoci, že jsem tady, uvnitř všeho. Sám.

Že to cítím dokonce i já.

 

Že právě takhle chutná moje loučení.

 

S ním.

 

 

Simple sound he says goodbye,

reach my ears and realy than,

I wish it be just further lie,

never hear this crap again.

 

But…

 

Smiling he says,

Baby,

Maybe,

you shoud know my complete aim –

just to end this little silly empty game.

 

And now…

 

You´d rather do believe,

He just plainly…

 

Leave.

 

 

 

A proto…

 

Sbohem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Kaldora, 4. 6. 2008 22:06)

Pro Mem :D a Redmoony jakýsi překlad:

Jednoduchost s jakou říká sbohem,
mi zní v uších a já si teď jenom
přeju, aby to byla další z jeho lží,
nechci už víc ty kecy poslouchat.

Ale...

S úsměvem říká...
Baby,
Možná,
bys měl znát můj celkový plán -
končím tuhle malou, bláznivou a prázdnou hru.

A teď...

Raději byste tomu měli věřit...
On prostě jednoduše...

Odešel.


P.S. Ehm... takhle špatnou anglickou říkanku by nikdo nevymyslel, to je můj zločin :D

...

(Redmoony, 23. 5. 2008 22:22)

Nebo alespoň kdo to psal atp...

...

(Redmoony, 23. 5. 2008 22:04)

Skvělý, ale Memorin má pravdu:PŘEKLAD!!!:))

Kal...

(Memorin, 22. 5. 2008 21:17)

...jen bych chtěla překlad...
:-(

...

(Memorin, 22. 5. 2008 21:16)

Sním a přesto navždy sám...
Protože...?
Nic víc.
Proto...

O méněcennosti mi mluvte, pche!

...

(Kaldora, 20. 5. 2008 20:19)

Své příměry a slovní spojení zásadně vytvářím ve stavu pomatení mysli... takže asi není o co stát :D
Díky, Silwen - jinak také známá jako sama sebe podceňující - takový nesmysl!

...

(Lilithka, 19. 5. 2008 20:18)

Méněcenný? Ale to ty opravdu ne ;).

Děkuji.

....

(Silwen, 19. 5. 2008 12:00)

Kal, jak dokážeš vytvářet takové působivé příměry a slovní spojení?!
Ach jo, člověk se tu mezi vámi dvěma opravdu připadá poněkud méněcenný. :0)