Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Životopis Markýze de Sade

17. 3. 2007

Donatien Alphonse François, markýz de Sade (2. června 1740, Paříž - 2. prosince 1814, Charenton-le-Pont) byl francouzský šlechtic, autor řady zčásti pornografických, zčásti filosofických knih. Z jeho jména byl odvozen pojem sadismus.


Pocházel ze starobylého jihofrancouzského šlechtického rodu. Jeho otcem byl hrabě Jean Baptiste Francois Joseph de Sade a matkou Marie-Éléonore de Maillé de Carmen, která byla z příbuzenstva domu Condé-Bourbon. Také proto se místem jeho narození se stal pařížský palác Condé, kde vyrůstal až do roku 1744, kdy se dostal do konfliktu s princem Louis-Josephem de Bourbon a v důsledku toho bylo nutné místo jeho bydliště změnit. Odjel tedy ke své babičce do Avignonu, avšak kvůli svému chování ani zde dlouho nevydržel a byl poslán na zámek Saumane, který spravoval jeho strýc abbé de Sade.

Od svých 10 do 14 let navštěvoval v Paříži školu řádu jezuitů Lycée Louis-le-Grand, poté nastoupil do Školy lehké kavalerie ve Versailles a 5. prosince 1755 byl promován v hodnosti druhého poručíka Královské pěší gardy. V letech 1757 - 1763 se účastnil sedmileté války, ale hned po jejím skončení odešel z vojenských služeb.

Z důvodu tíživé finanční situace rodiny de Sade bylo nutné hledat finančně zaopatřenou nevěstu. Nejvhodnější se jevila být Renée-Pélagie de Montreuil, s níž se také de Sade 17. května 1763 oženil. Rod de Montreuil neměl zdaleka takovou prestiž jako de Sade, ale byl o to bohatší, což v danou chvíli rozhodovalo.Spořádaný manželský život však netrval dlouho. Již 18. října 1763 umožnil markýz de Sade svým činem vznik prvního z řady skandálů, které měly následovat později. Do svého petite maison si nechal pozvat prostitutku Jeanne Testardovou. To samo o sobě pro muže jeho poměrů tolik výjimečné nebylo, de Sade se však nespokojil pouze s běžnými službami a nutil Testardovou snášet bičování. Ta se po události obrátila na policii a de Sade byl 29. října zatčen a ve Vincennes vězněn do 13. listopadu 1763, kdy král Ludvík XV. podepsal příkaz k jeho propuštění.

3. dubna 1768 nabídl možnost přivydělat si žebračce Róze Kellerové. Ta nabídku přijala a odjeli spolu do jeho domku v Arcueil, kde došlo k libertinským hrátkám podle Sadových představ. Po tomto zážitku se Kellerová při první příležitosti dala na útěk a okamžitě o události informovala veřejnost. 10. června začal soudní proces u pařížského soudu v Tournelle, Kellerová však do té doby za 2400 liber a 7 louisdorů ve zlatě od Sadovy rodiny výpověď stáhla a Sade byl potrestán pouze pokutou ve výši 10 liber. Na základě lettre de cachet byl však vězněn ve Pierre-Encise až do 16. listopadu 1768.

Další událost, kterou si de Sade přivodil nemalé problémy, se stala na konci července 1772 v Marseille. Spolu se svým sluhou a dalšími pěti ženami pořádal v bytě jedné z účastnic - Marietty Borellyové - orgie a samozřejmě se neobešel bez biče. Nejhorší však bylo, že ženám podával kantaridin a vinou neúměrného dávkování došlo u dvou z nich k vážným zdravotním problémům a de Sade byl poté viněn z úmyslného pokusu o otrávení.

Aby se vyhnul dalšímu zatčení, odjel se svým sluhou Latourem a švagrovou Anne-Prospére de Launay do Itálie. V té době - 11. října 1772 nejvyšší soud v Aix-en-Provence uznal Sada i jeho sluhu vinným ze zločinu travičství a sodomie. Oba byli odsouzeni k trestu smrti, ale z důvodu jejich nepřítomnosti došlo k vykonání popravy v zastoupení figurínami.

Madame de Montreuil, která už měla právě dost problémů se svým zetěm, využila svého vlivu k zařízení jeho zatčení v Itálii. Dle jejích představ měl být na náklady rodiny de Montreuil tiše vězněn až do smrti. 9. prosince byl de Sade opravdu zadržen a odvezen do pevnosti Miolans. 30. dubna 1773 se mu však podařilo přelstít dozorce a utekl zpět do Francie.

De Sade spolu se svou manželkou mohli poměrně v poklidu žít na svém zámku La Coste až do začátku roku 1775, kdy vyšly najevo další markýzovy hrůzné činy. Tentokrát se oběťmi jeho netradičních sexuálních praktik staly mladé dívky sloužící přímo u něj na zámku. 19. července se už situace zdála být neúnosná a tak de Sade se svým sluhou opustili území Francie a příštích 12 měsíců trávili cestami po Itálii.

V létě 1776 se na La Coste vrátil a opět celkem nerušeně nějaký čas žil. Počátkem února 1777 byl markýz zrovna v Paříži, když byl dle lettre de cachet zatčen a odvezen do pevnosti Vincennes.

20. června 1778 byl eskortován do Aix-en-Provence, kde o dva dny později začalo soudní přelíčení případu z roku 1772. Výsledek byl pro Sada pozitivní - rozhodnutí na jehož základě byl před šesti lety odsouzen k smrti bylo nyní označeno za nesprávné. Byla mu vyměřena pouze pokuta ve výši 50 liber a zákaz pobytu v Marseille na tři roky. S tím si však markýz nemusel dělat starosti, jelikož příkaz na základě lettre de cache stále platil, a tak byl opět zahájen převoz zpět do Vincennes. Sade věděl, že už by se z pevnosti nemusel dostat a tak během transportu utekl. Uchýlil se na svůj zámek, ale 26. srpna ho policie zadržela a uvěznila.

Z důvodu velmi špatného stavu bylo rozhodnuto o zrušení vězení ve Vincennes a proto se markýz de Sade 29. února 1784 stěhoval do Bastily. Tím také začalo je tvůrčí období.

2. července 1789, v době předrevolučních nepokojů, začal de Sade křičet z okna své cely a vyzíval lid k útoku na pevnost. To samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy ze strany vedení věznice. To nechalo Sada převézt do blázince v Charentonu. O 12 dnů později k útoku na Bastilu opravdu došlo a vězni byli osvobozeni, de Sade však, jako blázen, zůstal v Charentonu zadržován až do 2. dubna 1790.

Po propouštění se musel vyrovnávat nejen s novými poměry ve společnosti, ale také se svojí finanční tísní. Tu se pokusil řešit dramatickou tvorbou, pro kterou měl slabost už od mládí, ale v této oblasti nikdy nezaznamenal žádný úspěch a bylo zřejmé, že se musí živit jinak. Přijal místo tajemníka jedné z pařížských sekcí - Section des Piques a počátkem roku 1793 se stal soudcem revolučního soudu.

27. července 1794 byl odsouzen k trestu smrti za to, že v roce 1791 hledal uplatnění v královské gardě. V den, kdy mělo k popravě dojít, se však uskutečnilo povstání proti Robespierrovi a tak Sade smrti těsně unikl. Nový režim ho po čase propustil.

Poté, co se k moci dostal Napoleon Bonaparte, se Sadova situace v osobním životě začala poněkud zlepšovat. Ale ne na dlouho. V březnu 1801 byl opět zatčen. Tentokrát za vydání knih Justina a Julietta. Bylo rozhodnuto, že zbytek života stráví v ústavu v Charentonu.

Na konci roku 1814, ve věku 74 let, po celkem třiceti letech ve vězení, Sade v Charentonu umírá.

V jeho nedokončeném románu 120 dnů Sodomy, který začal psát v roce 1785 při svém pobytu v Bastile, a který tam také zůstal skryt až do doby po autorově smrti, popisuje Sade 120 dnů trvající násilné orgie na hradě Sillingu a širokou škálu sexuálních praktik prováděných unesenými a zotročenými mladistvými obou pohlaví.¨

Zřejmě první dokončené dílo jsou Nehody ctnosti (1787), které Sade později přepracoval jako Justinu a ještě později jako Novou Justinu, která tvořila první čtyři z celkem desetisvazkového vydání Julietty. Jde o příběh dívky věřící ve ctnost i navzdory neštěstí, kterému je neustále podrobována a její sestry, která naopak žije život plný neřestí.

K dalším dílům patří Alina a Valcour, Filozofie v budoáru, sbírka povídek Zločiny lásky a řada divadelních her. V Charentonu napsal Dny na Florbelle, s obsahem stále přiřaditelným k jeho předchozím dílům, poté se však od svého stylu poněkud odvrací a píše historické romány: Markýza de Gange, Adelaida z Brunswiku, princezna saská a Tajná historie Isabely bavorské, královny francouzské.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář