Jdi na obsah Jdi na menu
 


Spokojenost?

Chci zcela pateticky vzkázat něco svému budoucímu já. Uvažovala jsem, kam mám svoje následující slova napsat, ale není nic materiálního, co bych měla radši než tyhle stránky a notebook.

Tak tedy... vzkazuji...

dneska je 24. února 2011. Říkáš si, že na datu nezáleží, ale hned potom si vzpomeneš na to, jak krátce posledních několik let uteklo. Jen datum dělí různé chvíle, datum v perexech povídek. Občas se ve svém životě orientuješ hlavně podle zápletek a postav v nich. Dnes je ale den bez povídky. Nemáš chuť psát, spíš ti v hlavě jen povlává jistá dávka energie, která neví, kudy by se dostala ven.

Máš toho mnoho k přemýšlení.

Zařizuješ si hypotéku, budeš snad mít svoje vlastní bydlení. Víš už, kde bude jaká polička a těšíš se, až byt nafotíš a pověsíš sem, aby ses mohla podělit, ale vlastně ještě není nic jisté. V práci ti kolegové místo pomoci staví do cesty překážky. Bereš to zatím s klidem a rezignací. To i proto, že nevíš, co s tím dělat. Uvědomuješ si, že máš celkově problém bojovat za vlastní kůži. Za cizí to jde tak nějak líp. Je to frustrující, ale nevíš si rady ještě s jednou věcí - vyrovnání bytu v Praze. Majitel neráčí dostát svým závazkům a vyrovnat svůj dluh. Jak se taková věc řeší? Věčným telefonováním? Posíláním mailů? Trochu se obáváš vyhrocené situace, to proto jsi dnešní telefonát odložila? Občas si uvědomuješ, že o peníze v podstatě ani moc nejde, vadí ti mnohem víc, že nedodržel slib. Vivat kapitalismus a naivita.

Opravdu jsem mu věřila.

Nejistá se cítíš i v práci. Podle měřítek zaměstnavatele neplníš stoprocentně svoje povinnosti. Přesto nevíš, co s tím máš dělat. Nejsi zdaleka sama, naopak, ale přesto se nic nemění. Nejhorší na tom ale není výtka manažerů, ale to, že si připadáš nedobrá. Úkoly jsou sice vysoké, velmi vysoké, ale nikdy jsi neměla takový problém jich dosáhnout. Dá se vymluvit na dovolenou, školení, nemoc?

To je další věc, ze které nejsi právě odvázaná. Necítíš se dobře. Váha ti stoupá a únava je čím dál větší, jakoby tě někdo vysiloval, bral si část tebe.

Přesto to nevadí. Nic z toho, co se teď děje, nevadí. A proč?

Jaká je myšlenka těhle slov? Je jednoduchá.

Ty jsi spokojená. Přese všechno, co jsi právě teď napsala pro svoje budoucí já, jsi velmi, opravdu až neskutečně, spokojená. Nedokážeš to pořádně pochopit, ale všechno je tak, jak má být. Spokojenost je okolo tebe jako krásná světlá clona, která nedovolí ani nepříjemné nemoci, ani nepohodlí a zimě, aby ti zničila iluzi světa.

Naivního, ale přesto reálného a hlavně tvého světa.

Tak co, dochází ti to? Ty se nemáš nijak zvlášť dobře, nechodí ti na účet miliony, nejíš každý den sushi, nikdo se k tobě po nocích nepřitulí a nezahřeje tě, ale přesto jsi Spokojená.

To je o hodně víc, než by sis i před půl rokem myslela, že zvládneš.

Tak se snaž dál a přestaň se mračit, udělej to pro nás.

Tvá Lil