Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Miluji tě

10. 1. 2007

1) Miluji tě


Můžeš věřit bludným hlasům z mobilu,
že lásku k tobě mají nad jinů
a snaží se ti jen tak z profilu,
ji vnutit z lásky a ne z omylu?

Naivní světe naivní jak já,
ať přijdou strázně nebo smrtka líná
co kolébá se ode strany k druhé
a ty co umřít chtějí zapomíná.

Konečně postel posledního spánku
tě studí saténovou čistotou
a nepocítíš pod peřinou hrášku,
cítíš jen smrtku…smrtku svou.

Mávnutí kosou pohádka je hloupá,
stačí jen dechem svíčku uhasit,
vždyť smrtka vždycky na slovo je skoupá,
prostě si přijde a pošle tě v řiť.

Kdo tvrdí, naivní ty světe,
že láska takhle nekončí,
ať odejde a řekne bděte
a lásku pravou vyvěstí.

Hlupáci hlupákovi věří
každičkou slova mezeru
a mezi pět písmenek lásky
vloží nejednu nevěru.

Bez poznání a bez vytáček
nemůžu najít co je svět,
když najednou přijde ta smrtka
a ty naštěstí umřeš hned.

Můžeš říct jenom jedno: Sbohem.

2) Medvídek plyšový

Až půjde medvídek po noci spát,
nesmíš si miláčku na lásku hrát,
nesmíš ho hladit a líbat a snít,
že medvídek lidský má cit.

Probudí medvídka měsíční svit,
celou noc dušička nenajde klid,
řádí či brečí či jásá, kdo ví,
o utrpení a lásce neví.

Medvídek plyšový lidský má hlas,
obejme miláčka znovu a zas,
v noci plné vášně.

Medvídek plyšový lidský má hlas,
zabije miláčka znovu a zas,
ve dnech plných bázně.

3) Podzim a my

Jsem šťastná,
když vítr vlaje v alejích
s podzimním listím
a já jsem v jeho náručí.

Jsem šťastná,
když podzim honí po polích
barevné draky,
v očích smích,
on je můj drak taky.

Jsem šťastná,
když spím na jeho polštářích
a podzim bije do očí
svou krásou
a láskou,
kterou má jen on.

Jsem šťastná,
když cítím jeho tep
tak podobný křídlům motýlů
na pozdrav posledního slunce.

Jsem šťastná,
zvedá ruku a šimrá mě na tváři
jak vánek v alejích,
kde si hraje s podzimním listím.

Zatím jsem šťastná.

4) Slzy

Skrz první lásku,
nenávist a hlad,
píšu já sobě epitaf
jak hvozd černý
a bez slunce a víry,
když nebolí to, nejsme živý!

Pro hlasy a lásku
bolí světy, neznáš už touhu,
srdce chvět nezažils dávno.

Umřels snad?
Bez naděje mám hlad.

Umírej tiše, nechci slyšet,
jak tluče teďky cizí srdce
a tluče jenom pro tebe
a proto, aby tlouklo...

Nevěř pitomče na nebe
a nevěř pro něj
nebo pro ni.

Dva není.

5) Kéž by

Tehdy, když stál jsi proti mě,
kéž bys mě dechem ovanul
a polibkem podaroval.

Tehdy, když ležels vedle mě,
kéž bys mě objal
a pohladil.

Tehdy, když klečels přede mnou,
kéž bys mi řekl,
jak mě máš rád.

Teď už já nejsem tou,
co znáš.
Člověk nevydrží neznat
a jen mít rád,
nevydržím pro tvůj rozmar,
touhu,
příjit o všechno,
co můj život rád.

Ať vrátíš se ke mně,
zní srdce mého hlas,
toužím tě sevřít,
pohladit, polaskat,
ale mám pýchu,
nejsem onucí
pro tvoji hořkou sekreci!

Končím, já končím
doufám navždy,
i když to bolí a trpím moc
tak ty mi nejdeš na pomoc
a proto říkám
navždy, prosím,
buď sbohem lásko.

Ať se rozední, prosím,
odejde noc
a já zas můžu
bez tebe dýchat
a žít a být.

Už svítá!

6) Ubližovat

Proti svojí vůli vzývám vás,
Bohové neřesti,
Abyste mi dali pokoj
Otevřeli své pěsti
A vlili do mých žil zas klid
A mír a lásku jako dřív.

Já přiznávám se, stydím lehce,
Stala jsem se jenom hrou,
Pro idiota co umí hladce
Srdce city ovinout.
Pohladí je teplým slovem,
Hodí se mu podložka,
Která ví, že proti lásce
Krajší jeho předkožka!

S trochou bolu, trochou ironie
Vypisuji v řádky tyto
To, co lží se v mžiku stalo,
Stačí k tomu nocí málo,
Hodně dní a je poznáno
Jak ten druhý nedovede
Milovat a žít.

Jen lže.

Ale ono nejde lehce
Říci sbohem a dál jít,
To jen hrdinové smělí
Umí v čin to proměnit.
Proto teďka jenom úpím,
Podívati se mu v tvář...
Nedovedu, pořád vidím
Sexuální svatozář.

Jenom prosím, lehce poznej,
Jak umím neb spíš musím žít,
Protože to prostě žádá,
Druhých smělý ke mně cit.
Proto žádám, lidi, spějte
Trochu k laskavosti k všem,
Ubližovat, to je snadný,
Ubližovat každý den...


Nejenom za beta-read děkuji Kaldoře.

7) Špinavá řeka

Neozýváš se, copak ti už netluče srdce jenom pro mě?
Mám ráda být nebo v pláči hnít na polštáři?
Proč skoro radost mám a strach necítím?
Jsem krutá a divná, lásko, já vím.

Žádná zpráva může naději znamenat,
Ale já nechci doufat, nechci se strachovat,
Že zítra zase napíšeš a znova vzplane cit
A já, hloupá, budu tě zas chtít.

Víš dobře, já vím, co cítit chceš,
I já to tak cítím, ale kdež
Jsou ty city a všechno to
Podobné jako dřív?

Kvůli několika slovům nejde naštěstí
Zapomenout na lidské neštěstí
Když jeden druhému se straní
Kdy bez naděje srdce se zatmí.

Čirou vodou omývám si tváře,
Aby zapomněla na ty záře
Co s tebou zažívá a přece
Vadne a chřadne jak ve špinavé řece

8) Žít je snadný

Žít je snadný
s cigaretou v ruce
alkoholem v krvi
a sexem v noci.

Život je snadný
proklouznout jím hladce
jen si najít nový
s nadějí v srdci.

Alkoholem sladce
utopíš žalu spoustu
a žal i smutek
změní se v polibek
pro každého,
kdo nastaví rty.

Je jedno jak žije
jak žiješ ty
pak jenom pootevřeš rty
a necháš jazyk
vklouznout mezi zuby.

Sladký hříchu, vítej!
A nechci cítit,
jak zabíjíš další část mého srdce.

9) Vítr na řasách

Pocítím vítr na řasách,
osuší slzy, pohladí rty,
zjemní jazyk,
když pustím ho do úst,
vdechnu ho
a pocítím krásu
tmavé noci.

Oslní mě vůně
vycházející z oken,
světýlka mezi záclonami
a pohoda, která čpí
všude kolem.

Připadá mi,
že celý svět se kvůli mě
změnil a snaží se
mi dokázat,
že i já se změním
a budu nová
a svá.

Ale pak se podívám
na svoje ruce,
lživě čisté, upravené,
bílé a bez šrámů.

Vidím i hříchy,
zažloutlé prsty
od cigaret,
osahané od bývalých
lásek a pokroucených
díky sobě samotné.

Cítím teď beznaděj,
že se někde
otevřou dveře
a já budu pozvána
dovnitř a do srdce
otevírajících.

Vím, že jsem sama

10) Nešťastná


Jsem nešťastná,
všechno co uděláš,
mě bolí.

Jsem nešťastná,
bez sklenky vína,
aby zhasila pocit
nedopatření.

Jsem nešťastná,
s pocitem,
že všechno,
co uděláš,
mě bolí...

Kde je chyba?
Já nebo ty neumíme
milovat?
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Miluji tě :)

(Kaldora, 10. 1. 2007 22:06)

Milá moje Lil,

napsala jsem už jednou, že tvoje básničky miluji, přestože jim snad úplně nerozumím.
A tato sbírka mě v tom obdivu ujistila.
Píšes v mnoha rovinách, s lehkou ironií a dávkou realismu a zároveň tak citově a něžně.
Píšeš bez přetvářky a nedovolíš si říkat míň, než pravdu tak, jak ji vnímáš.
Díky, že jsem mohla číst tak jedinečný pohled do tebe, do tvého nitra.
Co jsem viděla...mám ráda.

A konečně...
Nádherné stránky!
Přeji jim mnoho štěstí, ať ti přinesou hodně radosti a úlevy, když ji budeš potřebovat a budu doufat, že se zde budeme ještě pěknou chvíli potkávat.

Ať tvoji ruku vede temný anděl, hříšný ďábel a občas i můza si může dovolit návštěvu. (Jen ne kmotřička s dýní:))

Jen prosím, piš.
Budu tak ráda číst.
*kiss and hugs*
Z.