Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šest hvězd mého života

30. 5. 2007

Viděla jsem tě,

není to tak dávno.

Usmál ses a řekl,

že mě máš rád.

S dětskou upřímností,

která bolí na duši,

protože neumím odpovědět

tak bezelstně, jako ty.

Můj malý miláčku.

Pohladila jsem tě po vlasech

a políbila do nich,

s vděčností, že tě mám,

že mám vás všechny,

šest hvězd mého smutného života.

Šest malých dětí mých bratrů,

které pro mě znamenají víc,

než já sama pro sebe.

Moji malí miláčci.

A teď, když slyším,

jak tělo tvé trpí

pod náporem injekcí,

alergie, smutku,

nedostatku tak základní

věci, jako je ten zasranej

vzduch pro každýho grázla,

trpím i já. Teď bych ti uměla

říct, jak moc tě miluju.

Jak moc Vás všechny miluju.

Šest hvězd mého skromného života.

Kéž bych jednou byla Vaším Sluncem.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Šest

(Lilithka, 31. 5. 2007 21:57)

Je jich jenom šest, ale mě to stačí. Nestojím o sedm, není to reálné a než být zklamaná. Moji malí miláčkové mi stačí...

Sedm

(Kaldora, 31. 5. 2007 21:23)

Píšeš o šesti hvězdách, ale já jsem napočítala sedm nebeských těles.
Myslím, že slunce jsi, alespoň pro ně a jejich rozzářené oči určitě.
Jen jím být i pro sebe...