Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chvilka pro mě by Memorin - Poison for You

28. 11. 2007

Pozvali mě na malou procházku. Celý den jsem s nimi. Od ráda do večera.

Světélka lemují mudlovský Londýn. Dívám se zvrchu na večerní město. Je mi nádherně. Prší. Déšť smývá starosti, možná jen povrchovou špínu, ale aspoň si mohu myslet a… představovat si…

Mám chvilku jen sám pro sebe, kdy zapomínám na okolní svět… kdy zapomínám na to, kdo jsem…

Cítím, že jsou tu se mnou a užívají si.

Dvacetiletý chlapec drží dívku kolem pasu. Rád bych se k nim přidal, jenže bych narušil rovnováho jejich vztahu.

Lehnout si. Nechat se pohltit věčností…

Do těla se mi vkrádá jemná mlha. Jsem snad pták? Rozběhnout se, vyskočit na zídku… plachtit…

Pořád ještě vím, co znamená strach…

Stále bych nemohl letět a spadnout, přestože mám křídla dávno polámaná…

V tuto chvíli jsem… šťastný…

Vrátím se zpátky do reality. Sen netrvá věčně. Vím to už odmalička. Většinou můj sen někdo zabil.

Vždyť to vím, nesmím se snažit prodloužit tuto chvíli. Bolí to víc a víc! Poslouchej! Slyšíš?! Zastav se a poslouchej mě chvíli. Nikdy nedostaneš, co doopravdy chceš…

 

Noc je bezesná, protože můj sen byl předešlý den…

 

Dnes jsme domluvili druhou schůzku. Asi si pořád myslí, že mě nepřemluvili. A já? Od začátku jsem tak nějak věděl, že přikývnu…

Nechtěl jsem po válce zůstat sám.

 

Sedíme tu na barových židlích. Popíjíme červené víno.

Mluví. Oba najednou. Proudy informací se valí do mých uší a mně nezbývá než fascinovaně vnímat pohyb jejich rtů, výraz očí do kterých se můžu dívat pořád, protože nelžou, jsou upřímné. Na okamžik víčka sklopím a tak slova pronikají do mě. Pohlcují…

Dávají tolik příjemného tepla. Možná časem pochopím, jak jinak žít.

Chlapec divoce máchá rukama. Vlna pocitů proplouvá přes paže do dlaní až ke konečkům prstů ke mně… do mě…

Mám sobeckou potuchu, že kradu. Proč přestávat, když pouhá vyslovená slabika léčí?

 

„Máme firmu pojmenovanou Poison for you, mohli bychom ji i přejmenovat, to není žádný problém, ale jevil se nám tento název takový osobnější.

Tak co tomu říkáte, profesore, přidáte se k nám?“

 

Nabízí se mi tu můj sen?

Jsem přece Severus Snape.

Ten hlas mi celý život našeptává a radí. Špatně.

Zamračím se.

Teď bych měl odejít. Chci poznat zase prázdnotu po blahodárném poznání tepla?

Dva páry očí mě sledují. Velké hnědé oříšky. Bojím se, aby se nerozloupla jejich křehká skořápka. Zelené smaragdy. Hází světelné paprsky do mého pohledu, přesto je vidím naprosto zřetelně.

Mohl bych zničit krásu pouhým odmítnutím…

 

***

 

Harry tiše vstoupil do místnosti. Pohlédl na černovlasou postavu sedící u stolu, na kterém leží štosy bílých i popsaných papírů.

Nakloní hlavu na stranu a dál pozoruje hubeného muže.

 

„Severusi, skonči s tou prací. Hermiona a já na tebe už čekáme…“

 

To člověk nikdy neví. Nikdy si není jistý. A přesto to vždy udělá.

 

Severus je rád, že řekl… Ano…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ách

(Frox, 2. 12. 2007 22:13)

Příjemně melancholické, stejně jako déšť. Zcela dle mého gusta. Děkuji za velmi příjemný zážitek, Memorin. Tohle mě dnes pohladilo po duši. Opět jako déšť - ten vlahý, letní déšť, co spláchne všechnu starost, smutek a obavy.

PfY je báječná věc. Myslím, že zkusím přemluvit Bellaniku, aby pro tenhle úžasný projekt něco napsala. Protože je krásné sledovat, jak se každý autor osobitě vyrovnává z fenoménem, který nám Lil podstrčila:-)

...

(Profesor, 29. 11. 2007 18:05)

Hezké. Moc.

hups

(Delilah, 29. 11. 2007 15:56)

eh, zabudla som pridať komentár, k tomu nadpisu. Chcela som povedať, že to bola opäť jedna super oddychovka :)

ach,...

(Delilah, 29. 11. 2007 15:55)

:-))

(Kate, 29. 11. 2007 6:21)

To je hezká povídka moc se mi to líbilo

...

(Bilkis, 29. 11. 2007 5:51)

Další krásný příspěvek... PfY je báječná věc, která nás všechny spojuje, cítíte to taky? Nádherné, Mem, vážně nádherné. Celé mě to prostoupilo. první část mě rozesmutnila a druhá přinesla klid... Díky!