Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ex lex by Frox - Poison for you

27. 9. 2007

            Firma Poison for You ten měsíc vykázala obrat neuvěřitelných 100 000 galeonů. Trezor u Gringottových musel být kouzlem rozšířen, aby zlato neponičilo zámek zevnitř. Už dlouho obchodovali výhradně za úplatu převodem a hotovost přijímali pouze v kritických případech, kdy klient vlétl přímo do sídla společnosti, po tvářích mu tekly slzy hysterického pláče a řval, že už to s tím zasraným životem doprdele musí skoncovat. V takovém momentu - když byla Hermiona z dosahu - Severus okamžitě namíchal příslušný roztok, zatímco Harry se klienta snažil v salónku pro hosty uklidnit ujištěním, že už brzy bude po všem. Potom si nechali vyplatit částku na ruku, ani se neobtěžovali s vystavováním paragonu a na klienta raději hezky rychle zapomněli. Naštěstí se takové situace za rok neodehrávaly příliš často. Přece jen po konečné válce s Voldemortem už se málokdo skutečně toužil zabít. Pokud tedy zrovna nenastal podzim.

            Severus s Harrym právě vylezli ze speciální sklepní laboratoře, kde strávili dlouhé dvě hodiny přípravou základu nové řady antikoncepčního lektvaru. Ani jeden nesnídal, a tak teď s úlevou zapadli do kanceláře s malou útulnou kuchyňkou a společně připravovali palačinky.

            „Dáš si taky?“ otázal se Harry a hodil zpětný pohled na Hermionu, která seděla za počítačem a podpírala si bradu rukou.

            „Já nevím,“ protáhla otráveně.

            Harry si vyměnil pár tázavých pohledů se Severusem a nakonec se oba mlčky vrátili ke snídani. Harry se ale přece jen rozhodl přihodit do těsta ještě špetku ingrediencí navíc.

            Uprostřed procesu smažení zaklovaly na velké gotické okno tři sovy. S Hermionou to ani nehnulo a Harry měl plné ruce práce s obracením palačinek, a proto jim šel otevřít Severus. Jaké pro něj bylo překvapení, když mu do náruče spěšně vysypaly dvě kila lesklých barevných papírů a zase odletěly. V prvním momentu se pod tou tíhou málem zhroutil k zemi.

            „Přišlo mi něco?“ zeptal se dychtivě Harry a otáčel se od plotny, aby lépe viděl, co to Severus drží v rukách.

            „Jestli sis objednal nové číslo magazínu Playboy, tak ano.“

            Harry trochu zrůžověl a setkal se se Snapeovým povytaženým obočím.

            „Ehm... jo, to jsem si objednal já. Noci jsou chladné a... člověk se potřebuje trochu zahřát, když Hermiona vyřizuje e-maily a ty trávíš celé hodiny ve sklepě.“

            Severus mlčel. Dělal, jako když si Harryho zásilky absolutně nevšiml, a dál se prohraboval došlou poštou.

            „Miona tu má Týdeník čarodějek, Slash tribune, tři prospekty o výhodách a nevýhodách bigamie, příručku Jak zacházet s programem Nero 7 a nabídku z Erotic city na výkonnější vibrátor, latexový korzet a obojek.“  

            Hermiona projížděla účetní program a opravovala Harrym chybně zadané položky. Když ale slyšela výčet toho, co obdržela, donutilo ji to konečně vzhlédnout.

            „Vážně mi nabízejí obojek?“

            „Jo,“ přisvědčil Severus netečně. „Dokonce je tu i obrázek. Myslím, že ta zlatá by ti slušela. Co říkáš, Harry?“

            Harry letmo pohlédl do reklamní tiskoviny a rozesmál se.

            „Teda, tomu říkám vodvaz. Mohli bychom to někdy zkusit. Je tu i vodítko.“

            „Cha, cha,“ utřela je Hermiona. „A co přišlo tobě, Seve?“

            „Denní věštec,“ pravil Snape se stoickým klidem, hodil poštu Hermioně na stůl mezi změť všelijakých objednávek a návodů na zacházení s Microsoft Office a odešel se i s novinami usadit do vzdáleného křesla v rohu.

            Harry naskládal všechny palačinky na tác a rozlil čerstvou kávu do Severusem umytých a nachystaných hrnečků. Tyhle hrnečky nebyly jen tak obyčejné. Dostali je všichni tři od paní Weasleyové k Vánocům a nesly na sobě každý třetinu rudého srdce, takže po tom, co se postavily vedle sebe, dávaly dohromady symbol jejich vztahu.

            „Děkuju,“ hlesla Hermiona, když před ni Harry položil voňavý šálek, a pohladila ho po předloktí.  

            „Nemáš zač,“ usmál se na ni. „Až budeš chtít jíst, palačinky jsou na stolečku, jo?“

            Hermiona nepřítomně kývla a pustila Harryho ruku, aby si mohla myší najet na něco, co ji evidentně zaujalo víc než sladká snídaně.

            „To je divné, za poslední měsíc jsme spotřebovali víc jedovatých přísad než za celé účetní období.“

            „Je podzim,“ zkonstatoval Severus. „Čas depresí, smutku a umírání.“

            Hermiona po něm střelila neurčitým pohledem. Harryho však ta poznámka nechala chladným. Zasedl ke konferenčnímu stolku a pustil se do natírání palačinek marmeládou.

            „Nechceš mi doufám tvrdit, že pro někoho vyrábíš jedy?“ otázala se Hermiona přímo, vypnula účetnictví a vykročila k Severusovi, který předstíral, že si čte ohromně zajímavé zprávy Rity Holoubkové.

            Když si na něj obkročmo sedla a vytrhla mu noviny z rukou, trochu se na ni zaškaredil.

            „Zaprvé mi drtíš nohy, pusinko, a zadruhé nechápu, co máš proti solidaritě se zoufalci, jako byl pan Peacock.“

            „Ty jsi zabil pana Peacocka?“ vyjekla Hermiona a nadskočila. „Toho, o kterém psali minulý pátek?“ Znovu nadskočila a to už Severus bolestí zkřivil tvář.

            „Au! Už jsem ti říkal, že mi drtíš nohy! Navíc jsem si jistý, že pan Peacock by se přivedl na onen svět i bez Smaragdového dryáku. Prostě by se oběsil. A to by ho myslím bolelo trochu víc.“

            Hermiona Severuse rozhořčeně propalovala očima a potlačovala nutkání ještě jednou pořádně nadskočit, aby mu ty nohy opravdu rozdrtila. Pak se ale zklidnila a bylo znát, že usilovně přemýšlí.

            „Ty jsi o tom věděl, Harry?“ dotázala se po chvilce.

            Harrymu zaskočilo sousto. Po prvním projevu dávicího reflexu vyprskl na koberec pár drobtů. Po druhém, silnějším projevu, se mu zvlášť vypečený okraj palačinky vzpříčil mezi dýchací trubicí a jícnem, on příznačně zčervenal a oči mu div nevylezly z důlků, jak se snažil zbavit nepříjemné, bodavé překážky v krku, současně se nadechnout čerstvého vzduchu a zároveň odpovědět přítelkyni na otázku.

            Hermiona ho nějakou dobu vyčkávavě pozorovala a když Harry padnul v předklonu na podlahu, v obličeji celý modrý, vytáhla hůlku a líně zamumlala: „Anapneo.“

            „Dě-děkuju,“ vydávil ze sebe Harry, zvednul ze země sebe i špatně rozžvýkaný kus palačinky a napřímil se. „Já jsem samozřejmě plánoval promluvit si s tebou na téma euthanasie...“

            „Tak tys to plánoval? A to jsi prostě nemohl přijít a začít se o tom bavit? To nemohl ani jeden z vás za mnou přijít a zeptat se, jestli s tím souhlasím? Jsem jedním ze společníků a myslím, že mám právo vědět, jestli se tu míchají konkrétní jedy pro konkrétní osoby. Bože! Jak dlouho jste tohle chtěli provozovat? Kolik jste jich už odpravili? Podle toho, co vykazuje nákladový účet 501-666, to musí být nejméně 50 lidí!“

            „Je podzim,“ pravil Severus nonšalantně. „Čas depresí, smutku a...“

            „Umírání,“ dokončila Hermiona netrpělivě, „já vím, už jsi to říkal. Jenomže co s tím proboha máme společného my?“

            „Snažíme se těm chudákům ulevit,“ vysvětlil Harry snažně. „Kdybys toho pana Peacocka viděla ještě před tím, než si od nás vzal Smaragdový dryák, byla bys na dně. Tolik hysterie, zoufalství a beznaděje v jednom starém mužském obličeji.“

„Takhle strašně nevypadali ani Smrtijedi, když je odváděli do Azkabanu,“ prohodil Severus.

„Manželka mu zemřela na rakovinu, nebyla čarodějka a žili spolu v mudlovské části Londýna,“ pokračoval Harry.

„Pes Punťa zdechnul týden nato,“ dodal Severus.

„Z Nemocnice svatého Munga ho vyhodili pro nedostatek pracovní kázně, když se na jednom z pokojů zhroutil přímo na pacienta a zlomil mu tři žebra.“

„Od té doby žil na mizivé podpoře a byl nucen chodit žebrat k Děravému kotli.“

„Do nepořádku v jeho bytě se nastěhovali potkani a nakazili ho leptospirózou.“

„Nabízel jsem mu lektvar obnovující játra, ale na to mi odpověděl, že lékouzelníci před třemi dny stanovili šanci tři miliony ku jedné, že mu takový lektvar pomůže.“

„Zbývaly mu tři měsíce zasraného života s jedním galeonem na týden, čtyřmi holými stěnami a smečkou nachcípaných potkanů,“ uzavřel to Harry. „Byl od nás dobrý skutek vysvobodit toho muže z jeho utrpení.“

Hermiona si je ještě notnou dobu podezřívavě prohlížela, než si povzdechla a slezla Severusovi z klína.

„Dobře, uznávám, že v některých případech je euthanasie omluvitelným jednáním, ale nechtějte mi namluvit, že všech těch padesát lidí bylo takhle zdrcených!“

Severus s Harrym se na sebe podívali, jakoby si ujasňovali další řeč.

„Takže o paní Mathesonové jí mám říct já? Dobrá.“ Severus se nadechl. „Paní Mathesonová, věk 55 let, mudla, ve válce přišla o všechny tři syny, manžela jí mučili kletbou Cruciatus, dokud nezemřel také; pokročilé noční můry a děsy, permanentní stavy hluboké deprese a halucinace. Pokusila se zavraždit prodavačku v supermarketu, protože jí připomínala Bellatrix Lestrangeovou. Odsouzena mudlovským soudním dvorem na jeden rok nepodmíněně. Nespočetněkrát za svůj pobyt ve vězení znásilněna dozorčími. Po propuštění zjistila, že byt, ve kterém bydlela, jí už nepatří...“

„Slečna Midgeonová, 23 let, ministerstvo kouzel ji poslalo na povinnou interrupci kvůli oplodnění jedním z Fenrirových vlkodlaků,“ nakousl Harry další případ, ale Hermiona ho gestem ruky zarazila.

„Dost, prosím tě, přestaň.“ Srdce jí bilo jako splašené, cítila krev zběsile tepat ve spáncích a okolo žaludku se jí rozléval chlad a tíseň - jako kdyby ji někdo po pás zabořil do ledové tříště.

Severus vstal z křesla a zezadu ji pevně objal. Schovala k němu hlavu a pokusila se zachytit co nejvíc z jeho tepla.

„Euthanasie je proti zákonu,“ hlesla chabě. „Kdyby kdokoli přišel na to, že něco takového děláme, byla by to poukázka na dlouhý pobyt v Azkabanu.“

„My to víme, Miono,“ ujistil ji Harry, přistoupil k ní zepředu a zlehka jí přejel daní po nastavené tváři. „Jenže někdy je zákon v rozporu s tím, co je skutečně správné.“

Hermiona sotva znatelně pokývala a ujelo jí měkké zasténání, když jí Severus vstrčil štíhlé prsty pod hřívu skořicových vlasů a zabořil do nich nos. Harry také nelenil a svými rty se přitiskl k těm plným a poddajným, které na něj čekaly v půvabném dívčím obličeji. Jejich polibek byl pomalý a tesklivý. A stejně pomalé byly i Severusovy ruce, které bloudily po Hermionině břiše až do klína. S mučivou intenzitou ji teď laskaly pod sukní, zatímco Harry jemně přejížděl palci po jejích bradavkách skrz tenkou látku halenky.

„Víte co, pánové?“

Harry a Severus ani na okamžik neustali ve své činnosti a jen pokrčili rameny.

„Ne, nevíme.“

„Není problém, aby se položky v účetním deníku pozměnily. S ministerstvem máme dohodu o užívání jedovatých látek, takže pokud si budeme zásoby běžně dokupovat na černém trhu, případná kontrola nic nepozná.“

„Slečno Grangerová, už vám někdo řekl, že jste přímo stvořená pro práci ve zločinecké organizaci?“ šeptl jí do ucha Severus a stáhl jí dolů silonky.

„Slečna Grangerová se učila od mistra,“ poznamenal Harry a odměnil ji za její flexibilní přístup rozepnutím košile, odstraněním podprsenky a dráždivým olíznutím hrotů bradavek.

„Myslím, že slečna Grangerová si zaslouží nejméně dvacet bodů,“ zhodnotil Severus, sundal jí kalhotky a zajel dvěma dlouhými prsty přímo do její hladové dírky.

Hermiona vyhodila jednu nohu nahoru a opřela ji o Harryho rameno. Tohle měla ráda, tohle si vychutnávala. Severusovu ruku však brzy nahradil Harryho nedočkavý penis, který do její roztažené jeskyňky vplul jako loď do přístavu. Hermiona vzdychla. Harryho úhel byl naprosto perfektní.

Severus nechtěl zůstávat pozadu, a tak si kouzlem přivolal lubrikant. Navlhčil si prsty a začal připravovat dívčinu prdelku, která teď s každým Harryho přírazem ještě víc žhnula a doslova lačnila po tom, aby ji naplnil. Hermiona vyrážela neskutečné skřeky, pohybovala se jak proti Harrymu, tak proti té šikovné ruce vzadu, a Severus už ji nemohl déle napínat. Sám se potřel lubrikačním gelem a na jeden příraz do ní vklouznul. Hermiona zalapala po dechu, panenky se jí rozšířily, jak najednou vnímala to žhavé těsno v oblasti pánve, a táhle zasténala.

Harry věděl, že nemusí nijak oddalovat svou vlastní extázi. Byl si stoprocentně jistý, že Severus v Hermioně vyvrcholí téměř současně. Tolik ho vzrušoval její úzký zadeček, že to nikdy neprotáhl déle než na tři minuty. Mioně to ale nijak nevadilo. Stačil jen pocit, že někdo vrcholí hluboko do ní, a dosahovala výšin. A když to dělali oba zároveň, byla na pokraji sedmého nebe.

„Víte, chlapi,“ řekla o půl hodiny později, kdy všichni tři seděli u konferenčního stolku v rohu místnosti a vzájemně se krmili palačinkami, „kdybych o vás někdy přišla, asi bych si ten dryák namíchala taky.“       

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Naprostý souhlas

(Frox, 15. 10. 2007 9:02)

Souhlasím s tebou ohledně Hermiony a moc ti děkuji za uznání, Kal:-) Mám takovou úchylku být aspoň trochu originální;-)

Spojovací článek

(Kaldora, 13. 10. 2007 21:03)

S velkým zájmem jsem si tohle přečetla. A říkám rovnou, spojovací článek v podobě Hermiony je k nezaplacení. Ať si říká kdo chce co chce, ona je tím krkem, který vším hýbe :D i když třeba nevědomky.
Ale bez řečí se skláním před tím nápadem s trezorem a eutanazií - všechna čest.

:-)

(Frox, 4. 10. 2007 18:09)

Tak vám oběma moc děkuji. Bylo mi ctí. A hlavní díky patří Lilithce, protože bez ní by mě něco takového zřejmě nikdy nenapadlo:-)

:-D :-D :-D

(Memori, 3. 10. 2007 21:22)

Tak jsem se královsky pobavila!
Zábavný!

Červenám se až za ušima

(Profesor, 3. 10. 2007 14:55)

Co říct? Mám malá ouška, ladná a teď i rudá. Moc pěkné.

...

(Lilithka, 1. 10. 2007 17:18)

Napsala jsem "co," ale měla jsem na mysli jaká povídka. Mám v hlavě osnovu... Jenom se prosím nespoléhejte na kvalitu "odměny" za zúčastnění. Tu nejcennější vám dají komentující.

Já se červenám...

(Frox, 1. 10. 2007 17:08)

Lilithko, děkuji za pochvalu ohledně stránek. Ale stejně si myslím, že kvality marcipánové čokolády ještě nedosahují:-))) Musím si kus dát.

Jinak... prozradíš, co jsi vymyslela za odměnu? :P Jsem strašně zvědavý človíček:-)

...

(Lilithka, 1. 10. 2007 16:42)

Důležitá otázka... No, protože toto vzniklo hlavně proto, abychom se bavili a navzájem i lépe poznali, bude pro všechny.

Bilkis, ty nejsi debil! Protože kdyby to tohle znamenalo, tak jsem totální výmaz :). I když... za poslední týden se mi něco podobného stalo jenom tak stokrát...

...

(Bilkis, 1. 10. 2007 14:19)

Bilkis je debil, odstřelte tu holku už někdo... Povedlo se jí místo stisknutí tabulátoru dát enter, což má za výsledek, ten komentář pod tímhle... :( Chtěla jsem se jen zeptat, jestli ta odměna bude jen pro výherce nebo pro všechny?

Odměna?

(Bilkis, 1. 10. 2007 14:16)

...

(Lilithka, 1. 10. 2007 9:30)

Nechej té skromnosti a posílej! Tady je místo pro každou práci a dokonce už i vím, co bude za odměnu... Ju a stránky Frox jsou doopravdy dobré.

Teda!

(Bilkis, 1. 10. 2007 6:15)

Já zírám... To já to ani nemůžu poslat, styděla bych se. Ale v prequelu mám nárok na preslash s náznakem sexu ve třech, že jo? Já se zblázním, teď abych to předělávala... No a k téhle povídce: Super! Taky se pádím podívat k Frox na stránky! :)

...

(Lilithka, 30. 9. 2007 18:56)

:D Zuberstab, máš se na co těšit...

To frox & to lilithka

(Zuberstab, 30. 9. 2007 12:03)

Už tam pádíííííííím,cestou necestou! Přes viry a spamy!

...

(Frox, 29. 9. 2007 13:23)

Zuberstab: Díky za povzbuzení:-) Stránky se jmenují Slythegryff.

...

(Lilithka, 29. 9. 2007 13:08)

Zuberstab, odkaz na stránky Frox je na Daily slash...

Heh:-)

(Jane.s., 29. 9. 2007 13:07)

Tak to je hustý :-D

Nepřestávej,dokud tě to baví

(Zuberstab, 29. 9. 2007 12:13)

Dokud člověka něco baví nesmí přestat,ptž si pak nebude připadat uplně vyšťavenej a to je pak krásnej pocit když ti za to vyšťavení někdo poděkuje a postaví tě zas na nohy!
Jinak Frox nemáš stránky?

Klídek

(Frox, 28. 9. 2007 23:54)

Já ještě před nedávnem tohle ani neuměla napsat:-) A dneska se věnuju slashi a mám z něj vyloženou radost.
Takže hranice autorů i čtenářů se pozvolna posouvají, až mě docela děsí, co bude následovat.
Asi nakonec vezmu za vděk heslu: "Přestat dokud jsi na vrcholu."
Díky za pochvalu. O půlnoci tohle potěší.

Ich liebe es

(Zuberstab, 28. 9. 2007 22:52)

Děkuji za další zkažení!
Jak to ty a marsali dělš že tydle povídky se mi líbí :D
Asi se přejmenuju na Zkžte mě dokud můžete :)