Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ve třech se to lépe táhne by Bilkis - Poison for You

1. 10. 2007

Severus Snape pečlivě rozmístil právě nakoupené přísady do lektvarů po kapsách svého hábitu a vyšel z krámku ven. Byl tak zaujat svými vlastními myšlenkami, že přehlédl muže, který se chystal vstoupit dovnitř a vrazil do něj. Zamračil se a podíval se na dlouhovlasou postavu na zemi pozorněji.

 

            „Pottere, nejdřív se vychází a potom vchází!“

 

            „Oh, promiňte, profesore, zamyslel jsem se…“ omlouval se Harry překotně, vstával a oprašoval si hábit.

 

            „Neříkejte… To vám ale nedává právo do mě vrážet!“ nasadil ironický tón Snape.

 

            „Profesore, doufal jsem, že se naše vztahy trochu zlepšily…“ zamumlal Harry a podíval se Severusovi do očí. Ten se k němu naklonil a zašeptal mu do ucha: „Ne, Pottere, určitě ne potom, cos mě opustil!“

 

            Harry se na chvíli zamyslel a dovolil si vychutnat blízkost těla svého bývalého milence.

 

            „Nikdy sis to nenechal vysvětlit, Severusi! Bylo to nutné… Slíbil jsem Ronovi, než mi zemřel v náručí, že se postarám o Hermionu. Byl úplně zoufalý, měl hrozné bolesti, ale stejně myslel jen na ni. Nemohl jsem svému nejlepšímu příteli upřít jeho poslední přání. To snad chápeš, ne?“

 

            „Myslím, že není nutné to po těch letech rozebírat. Miluješ ji, taky jsem jednou jednu ženu miloval… Jednu nebelvírskou šprtku.“

 

            „Severusi… Pojď se mnou k Děravému kotli na skleničku, promluvíme si. Měl bych pro tebe jednu nabídku! A to, že jsme se tady takhle srazili, mi jen ulehčilo práci s tvým hledáním!“

 

            „Nemyslím si, že by mě jakákoli nabídka mohla zajímat, ale pokud platíš…“ zamyslel se Snape a vykročil jako první.

 

            „Zrovna se netopíš v penězích, viď? To by právě ta moje nabídka mohla změnit… Ale detaily ti vysvětlím až tam.“

 

            Procházeli Příčnou ulicí a vypadali, jako by k sobě ani nepatřili. Prošli průchodem a ocitli se na špinavém dvorku za Děravým kotlem… Otevřeli dveře do lokálu a Severus Snape zamířil k prvnímu volnému stolu.

 

            „Dobrý den, Tome. Budeme obědvat. Já si zatím dám čaj a ty, Severusi?“

 

            „Také.“ Pronesl Severus klidně a zpod obočí se na Harryho podíval. „Pottere, já nemám peníze na oběd…“ Bylo mu trapné něco takového přiznat, ale nedalo se nic dělat.

 

            „Já přece platím, Severusi. Podívej, je mi strašně líto, že jsem tě opustil, ale mohl jsem udělat něco jiného? Hermiona o nás samozřejmě ví, nevadí jí to, ale copak ty bys něco takového překousl? Dovolila by ti tvoje hrdost dívat se, jak se o mě dělíš se ženou, ke které ty sám chováš určité city? Někdy si říkám, jakou jsme měli smůlu. Oba dva. Bisexualita je hrozná věc…“ povzdechl si Harry a nechal si naservírovat čaj. Uchopil horký šálek do dlaní a jemně si přivoněl. Silné aroma mu dodalo trochu klidu.

 

            „Máš pravdu, Pottere! A to mě na tom asi štve nejvíc…“ Ani nestihl doříct a překvapeně otevřel ústa. K jejich stolu kráčela Hermiona Grangerová a vesele se usmívala.

 

            „Ahoj, Harry. Dobrý den, profesore. Vás bych tu vážně nečekala.“ Posadila se a tázavě se podívala na Harryho. Ten se na ní jemně usmál a pohladil ji po hřbetu ruky spočívající na stole.

 

            „Potkal jsem Severuse na Příčné, říkal jsem si, že bychom mu naší nabídku mohli tlumočit ještě dnes a tak jsem ho pozval na oběd, doufám, že to nevadí.“

 

            „Ale právě naopak, Harry, je to výborné… Už jsi mu něco řekl? Ne, dobře…“

            „Ocenil bych, kdybyste se o mně přestali bavit, jako bych tu nebyl…“ pronesl profesor a ledově se na ně usmál. Byl zvědavý, co mu chtějí nabídnout.

 

            „Vypadáte hrozně, profesore.“ Prohlásila Hermiona skepticky. „Vy snad vůbec nejíte, máte kruhy pod očima…“

 

            „Situaci jste analyzovala skutečně obdivuhodně, slečno vševědko, ale to nemění nic na tom, že bych chtěl vědět, o co se tu jedná…“

 

            Hermiona se ohnula pod stůl a vytáhla aktovku z dračí kůže. Z ní vyndala objemnou složku v mudlovských deskách z plastu. Nasadila si brýle a podívala se na Harryho. Ten sotva neznatelně kývl a Hermiona začala mluvit.

 

            „Měli bychom pro vás místo ve firmě, kterou hodláme s Harrym založit. Chceme vyrábět lektvary…“

 

            V tu chvíli ji Severus přerušil: „Vyrábět lektvary s Potterem? Ani pod Impériem!“

 

            „Já nebudu vyrábět lektvary, jen dodám peníze a budu se starat o zakázky. Nerad bych někoho otrávil…“ řekl Harry rozmrzele a bylo vidět, že to nejsou tak úplně jeho slova. Severus pozvedl levý koutek do úšklebku, který jako studenti nenáviděli. A dál se věnoval Hermioniným slovům.

 

            „Chceme vyrábět lektvary na zakázku. Vím, že je dost těžké vytvořit si v téhle branži jméno, ale kdybychom spolupracovali s vámi, šlo by to lehce… Finance nejsou problém, prostory také ne, zdědila jsem po prarodičích dům, který by po pár menších úpravách dokonale vyhovoval. Vybavení laboratoří bychom mohli dostat během několika týdnů, stejně tak přísady. Ale nutně potřebujeme lektvaristu. Jednodušší lektvary samozřejmě mohu připravovat sama, ale já se hodlám věnovat především propagaci a obchodním záležitostem. Styku se zákazníky, dodavateli a případnými investory… Co na to říkáte, profesore?“ napjatě se po něm podívala Hermiona.

 

Severus hned neodpověděl, chtěl si zachovat  převahu, kterou nad nimi získal. Harry se na něj také podíval a okamžitě pochopil, nač Snape myslí.

 

„Řeknu to tak, jak to je, profesore… To my vám vytrhneme trn z paty, ne vy nám! Lektvaristu seženeme i jiného. Sice ne lepšího, pravda, ale seženeme. Povězte mi, seženete vy lepší nabídku? Nechtěl bych tě nějak urazit, Severusi, to vůbec ne… Jen se mi zdá, žes poslední dobou o pořádnou práci nezakopl…“

 

Věděl, že má Harry pravdu. Poslední dobou se mu vážně moc dobře nevedlo. Koneckonců to na něm bylo i vidět. Byl vyhublý a hábit, který nosil také nebyl zrovna z nejnovějších. Mírně se ošil, ale v obličeji se mu nepohnul ani sval.

 

„Profesore,“ ozvala se znovu Hermiona „dejte nám měsíc, vyzkoušíme, jak by to fungovalo. Dostanete plat a uvidíme. Jen provedeme úpravy, nakoupíme vše potřebné a vyzkoušíme to na jeden jediný měsíc. Když to nebude fungovat, půjdeme si každý svou cestou…“

 

„Rozmyslím si to. Dám vám vědět příští týden!“ s tím Severus vstal a vydal se ke dveřím. V nich se ještě otočil a podíval se na dva lidi, které miloval. Bolestně ho píchlo u srdce, když je viděl, jak zkoumají papíry rozložené po stole, hlavy u sebe, ruku v ruce. Vyšel z Děravého kotle a přitáhl si hábit blíž k tělu.

O týden později

 

Zrovna seděli u snídaně, když do pokoje otevřeným oknem vlétla sova. Hermiona jí rychle odvázala dopis z nohy a nedočkavě ho rozbalila. Najednou začala skákat po kuchyni a vítězoslavně se usmívala. Pak padla Harrymu kolem krku a nastrčila mu dopis před oči. Na kusu pergamenu bylo jediné slovo: Ano.

 

Harry jí vtiskl lehounký polibek a také se usmál, uvnitř ho však stravovalo něco jiného než radost. Pochyby. Nevěděl, jak zvládne pracovat s oběma lidmi, které miluje. Ano, každého jiným způsobem, ale miluje… Nakonec si jen tak pro sebe pokrčil rameny. Nějak to snad půjde.

 

„Odepiš mu, na co čekáš? Napiš mu adresu a jdeme, dům čeká na pár čistících kouzel!“ pokrčil Harry nonšalantně rameny a dopil kávu. Hermiona mezitím naškrábala na čistý pergamen adresu a přivázala ho sově k noze. Ještě chvíli se dívala za sovou, která odlétala k severu, a pak vyběhla z pokoje.

 

Sotva se převlékli, přemístili se do budoucího sídla své firmy. Hned se dali do práce. Hermiona seslala několik čistících kouzel a Harry se vydal prozkoumat sklep. Byli právě uprostřed debaty o množství krbů, které by měli pro zákazníky vybudovat v hale, když se ozvalo prásknutí.

 

Severus se na ně podíval pohledem, který dával jasně najevo, co si myslí o jejich ušmudlaných hábitech a vytáhl velký kus pergamenu.

 

„Dovolil jsem si udělat seznam lektvarů, které jsem schopen a ochoten vařit a vybavení a ingrediencí, které na ně budu potřebovat. Úplně na konci je seznam publikací, které potřebuji ke své práci. Kdo to zařídí?“

 

Hermiona mu vytrhla pergamen z ruky a rychle přejela úhledně napsané řádky očima. Uznale kývla a otočila se k Harrymu.

 

„Bude to drahé, Harry, ze kterého trezoru mám vzít peníze?“ Harry nakoukl do pergamenu a pokrčil rameny.

 

„Ze kterého chceš, Hermiono, jen pak přines účet, ať to můžeme zapsat do účetní knihy…“

 

Hermiona se na oba usmála, seslala na sebe jedno čistící zaklínadlo a s prásknutím zmizela.

 

„Tak, uklizeno by bylo. To jsme stihli. Jen jsme nedořešili krby, ale řekl bych, že tři budou stačit. Půjdete se podívat na místností, které jsme určili jako laboratoře? Tahle část domu,“ řekl Harry a ukázal „bude sloužit k osobním účelům, odpočinek, jídelna, ložnice, pokud by bylo nutné tu přespávat… Druhá část bude pracovní, tady bude kancelář, tady laboratoře. Přísady uskladníme ve sklepě. Co na to říkáš?“

 

„No, neměl bych chválit den před večeří, ale zatím to vypadá docela dobře…“ Odmlčel se a dál se věnoval prohlížení haly domu.

 

„Nevím, jestli s tebou budu moct pracovat, Severusi!“ přiznal Harry a posadil se na zem.

 

„A myslíš, že já to vím? Věnujme se práci, co kdybychom se podívali nahoru?“

 

Vyšli do prvního patra a objevili několik útulných místností, ve všech byly hromady nábytku přikryté plátnem s vysokým nánosem prachu. Pomalu odkrývali jednotlivé kusy a zjišťovali, co by mohli využít. Nakonec dorazili do místnosti, kde bývala knihovna. Většina svazků byla pryč. Severus se na Harryho zvláštně podíval.

 

„Hermiona všechno prodala nebo darovala knihovnám. Byly tu dost odborné knihy. Dědeček byl ichtyolog a babička historička…“ vysvětlil Harry.

 

„Přesunula sem nějaké své knihy, že? Kouzelnické…“ prošel Severus k jedinému naplněnému regálu a přejel po svazcích rukou.

 

„Jen zlomek, zbytek má ještě v krabicích doma. Nějaké jsou moje, ale ty určitě poznáš…“

 

Severus se ušklíbl.

 

„Knihy o famfrpálu?“ Znovu přejel rukou po svazcích a najednou ucukl. „Černá magie!“

 

Harry pokrčil rameny… Nechtělo se mu to Severusovi moc vysvětlovat, ale nakonec se odhodlal.

 

„Studoval jsem tam určité věci… Sám uznáš, že jsem to pak nemohl jednoduše prodat, Merlinví, komu by se to dostalo do rukou! Tak je to tady, očarované tak, abych to mohl z police vyndat jen já…“

 

Severus přikývl a otočil se ke dveřím. Do nich právě vešla Hermiona s velkým balíkem, který líně levitoval ve vzduchu.

 

„Vaše knihy, Severusi. Myslím, že bychom je mohli založit do naší knihovny, ne?“

 

Oba muži přikývli a dali se do práce. Když byla poslední kniha na svém místě, už se šeřilo.

 

„Všechno ostatní přijde příští týden v úterý. Myslím, že do té doby se tu nemusíte stavovat, Severusi. Všechno ostatní zařídíme my, a pak vám jen pomůžeme dát vybavení na správná místa.“

 

            „Potřebujeme jméno…“ řekl najednou Harry a podíval se na své společníky. Severus zvedl obočí a Hermiona se plácla do čela.

 

            „Jistě! Máš úplnou pravdu, Harry. Jak bychom se vlastně prezentovali v reklamách, kdybychom neměli jméno? Musím podat inzeráty hned zítra, za 14 dní bych otvírala…“

 

            „Co třeba jednoduše Lektvary?“ zeptal se Harry a Hermiona zakroutila hlavou.

 

            „Jméno musí vystihovat to, co nabízíme, ale Lektvary by bylo moc strohé a neúplné…“

 

            Najednou se ozval Severus, který až dosud mlčky pozoroval jejich rozhovor.

 

            „A co třeba Poison for you? To je celkem výstižné a taky jednoduché k zapamatování…“

 

            Harry s Hermionou se na sebe podívali a kývli. Severus pokrčil rameny, kývl jim na pozdrav a přenesl se pryč.

 

O čtrnáct dní později

            Harry právě zapsal poslední zakázku jejich prvního dne. Remus si přišel objednat Vlkodlačí lektvar… Nechtělo se mu ani věřit, kolik přišlo lidí. Jistě, všichni tři byli známí, ale stejně takový nával nečekal. Vzal papíry z tiskárny a vydal se do laboratoře.

 

            Ve slabinách mu zatrnulo, když uviděl Severuse sklánějícího se nad kotlíkem. Poslední týden se nacházel ve stavu neustálého vzrušení. Už se nedokázal dál ovládat…

 

            Položil papíry na Severusův pracovní stůl a počkal, až domíchá lektvar.

 

            „Je zábavné dívat se, jak pracuji?“ zavrčel na něj Severus přes rameno.

 

            „Ne, ale je to zatraceně rajcovní…“ zašeptal Harry a popošel pár kroků k Severusovi. Ten zavřel oči, když ucítil, jak se k němu Harryho tělo přitisklo. Bylo to tak dávno, co naposled…

 

            „Nedělej mi to ještě těžší, Pottere! Chceš zničit to, co jsi vybudoval, kvůli pár minutám sexu?“

 

            „Nechtěl bych nic ničit, Severusi. A není to jen o sexu. Já tě miluju, vždycky jsem tě miloval…“

 

            „A Hermiona?“

 

            „Tu miluju taky a ona to ví… Severusi, je to má nejlepší přítelkyně! Ví všechno…“

 

            „A nevadí jí to…“ ozvalo se od dveří. Oba se k ní otočili. Podívala se jim do očí. Jednomu po druhém a usmála se.

 

            „Ale má jednu podmínku…“

 

            Doslova z nich cítila napětí, které je oba zaplavilo… Chvíli se kochala jejich nechápavými pohledy a rozepínala si kabát.

 

            „Vezmete mě k sobě, vy moje lásky?“ pronesla šeptem a svůdně se zavlnila v bocích.

 

            Odpovědí jí byl dvojí smích. Sytý smích profesora lektvarů a přidušené chechtání chlapce, který přežil.

 

            Otočila se ve dveřích a zamrkala na ně.

 

            „Půjdeme vedle?“

 

            „Jistě, lásko…“ řekli oba najednou a podívali se po sobě. Rozuměli si… Ve třech se to prostě lépe táhne!

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ano? Tak tedy ano!

(Bilkis, 17. 10. 2007 8:48)

Díky, Kaldoro, za tvůj milý komentář. Snažila jsem se, co nejvíc to šlo :)

Ehm, ano? Ano!

(Kaldora, 13. 10. 2007 21:11)

Bývalý milenec, co je na mizině...
Harryho a Hermionin vztah přikořeněný Ronovou smrtí a kolem toho všeho Severus milující tři, ne jen dva z nich... Lilly zůstává v Harrym.
Řekla bych, že jsi nám, Bilkis, namíchala pěkně hutný lektvar. Bylo mi velkým potěšením si loknout!

Díky!

(Bilkis, 4. 10. 2007 5:48)

Memorin, jen pěkně něco napiš... No jo, prostě já, vetřu se všude :)
Profesore, taky se občas chci podepsat tituly jako: skvělé, báječné, božské...
Zuberstab: Já nikoho bít nebudu...

Díky za komentáře :)

hihi

(Mem, 3. 10. 2007 22:03)

Já s pokusem o povídku sekám...
Stejně mě nic nenapalo :-( a prostě když vás vidím, teda spíš čtu...
Jdu se zahrabat

Uklíbá se...
Zase se předvedla v celé své kráse...
Prostě Bilkis!

Bravo

(Profesor, 3. 10. 2007 15:05)

Jejda, mně se to tak líbilo, že jsem se už už podepisovala To je velmi dobré. Ale co s tím, když ono je to opravdu hezké?

dějte mi pěstí

(Zuberstab, 2. 10. 2007 15:17)

ať to přestanu číst furt dokola a nechechtám se nad větou ,,Bisexualita je hrozná věc…“ ¨je to prostě žužo větička :-) a „Jistě, lásko…“ je taky užo :) Prostě super povídečka :)

...

(Bilkis, 2. 10. 2007 13:16)

Neomlouvej se pořád... To se stane :) Mě to náhodou pobavilo! Pro mě to dostalo bez těch pasáží nový rozměr!

...

(Lilithka, 2. 10. 2007 12:27)

Moc se ti omlouvám, už jsem to napravila...

...

(Bilkis, 2. 10. 2007 5:49)

Ehm, děkuji za poklonu, Frox... Lilithko, myslím, že tam chybí první odstavec, nevím, jak se to stalo, vynechala jsi ho schválně?

Poklona:-)

(Frox, 1. 10. 2007 19:12)

Děkuji za příjemný zážitek, Bilkis. Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti tkví krása, a toto bylo jednoduše roztomilé:-)
Podtrhuji větu "Bisexualita je hrozná věc..." ("Ano," souhlasí Frox a horlivě potřásá hlavou. "Být bisexuálem je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co zakusíš.) a musím se uculovat "láskám" na konci.
Proboha, vymažte mi někdo z tváře ten idiotský úsměv, který mi tam Bilkis právě namontovala!