Jdi na obsah Jdi na menu
 


Píseň Fénixe

16. 2. 2007

Harry na Hermionu vytřeštil oči: „Tak ty chceš říct, že Fawkes je Snape?"
Dívka si povzdechla: „Ne, Harry. Fawkes je Fawkes. Ale je to fénix a Severus je zvěromág-fénix. Takže občas dochází k jejich záměně, zejména když si všichni myslí, že je tu jen jeden fénix, a to Fawkes. Chápeš už?"
Harry zuřivě polkl: „A já ho měl celou tu dobu na očích, šmejda jednoho! No počkej, hajzle, já ti zakroutím tím tvým krčkem...!"
Hermiona ho chytila za rukáv: „Harry, počkej! Zabiješ s největší pravděpodobností pravého Fawkese!"
„Tak co mám dělat?" zavrčel na ni nepřátelsky.
„Prostě se uklidni a jen s tím počítej, no. Já stejně nevěřím, že je Severus zlý..."
„Neříkej mu Severus, vrahovi proradnýmu zbabělýmu! Jestli ty ne, tak JÁ tomu teda věřím! A až si budu stoprocentně jistej, že je to Snape, tak s ním udělám krátkej proces!"

O dva měsíce později se Harry zastavil za Hermionou a vypadal velice zamyšleně: „Jak se člověk vlastně stane zvěromágem? A může nebo nemůže ovlivnit jeho podobu? Každý říká něco jinýho."
„No, zvěromágem se stane tak, že se naučí příslušná kouzla a strašně moc si to přeje. Nejhlubší touha srdce se tomu říká. Musíš mít opravdu dobrý důvod, proč to chceš, aby se ti to povedlo. A podoba se shoduje s podobou tvého Patrona. Tu ovšem změnit můžeš. Třeba u Tonksové se to stalo, pamatuješ? Když se změní Patron, změní se i zvěromágovská podoba," vysvětlovala Hermiona.
„Hm, takže takhle se to dá ovlivnit... Ale jak Snape přišel k fénixovi, můžeš mi to říct? Co na něm sakra připomíná fénixe? Neexistuje nádhernější a zázračnější stvoření než je fénix! Snape připomíná spíš netopýra nebo havrana. Ošklivý je jako noc. S fénixem nemá nic společného!"
„Třeba jako fénix vstane z popela zapomnění a opovržení," řekla dívka zamyšleně.
„Tomu snad sama nevěříš," uchechtl se Harry.
Hermiona smutně potřásla hlavou a dál už to nerozváděla.
Místo toho řekla: „Myslím, že vím, jak se to stalo. Fénix je symbolem Brumbála a toho Severus ctil víc než cokoliv jiného a považoval ho za svého hlavního ochránce. Proto se fénix stal jeho Patronem a Severus sám zvěromágem s jeho podobou."
„Jo, zbožňoval ho natolik, že ho zavraždil!“ vyštěknul Harry nenávistně.
„Harry, zjistili jsme přece, že to musel udělat. Neměl jinou možnost...“
Harry se nechtěl hádat, ale přesvědčen rozhodně nebyl.
Nahlédl do opuštěného kabinetu lektvarů, kde nyní stála klec s Fawkesem. Pták ho podezřívavě pozoroval.
Harry sám pro sebe jen nevěřícně kroutil hlavou: „Taková krása všech krás a Snape? To je přece šílené!“

Vedle hledání viteálů a pátrání po Voldemortovi se Harryho posedlostí stalo i neustávající kontrolování bradavického fénixe. K jeho nepříčetnosti Minerva McGonnagallová z jakéhosi důvodu trvala na tom, že dvířka klece musí být upravena tak, aby fénix mohl svobodně dovnitř i ven. Takže pták sice většinou pokojně klímal v kleci, ale občas také poletoval po Bradavicích i mimo ně a nesmírně tak ztěžoval Harrymu identifikaci případného proměněného Snapea. Dali mu na krk červenou stužku, ale Fawkes se jí okamžitě zbavil a stejně tak i čehokoliv dalšího, co se mu snažili připevnit. Harry rozzuřeně hladil k zbláznění hebké peří nádherných barev a mumlal strašlivé kletby a pochmurné úvahy o tom, že je Fawkes se Snapem určitě spřáhnutý.
Což, jak klidně podotkla Hermiona, docela dobře může být pravda, fénix měl učitele lektvarů vždycky docela rád.
Konečně jednou Harry zaznamenal úspěch. Vplížil se potichu do kabinetu v neviditelném plášti spolu s Hermionou nesoucí Fawkesovi krmení a když pak odešla, sedl si neslyšně na židli a hlídkoval. Dlouho se nic nedělo, a tak usnul. Probudil ho nezvyklý zvuk: klec byla prázdná a v místnosti vířili dva čarokrásní fénixové v úchvatném zásnubním tanci a tichounce zpívali. Píseň jednoho přecházela ve zpěv druhého. Vzájemně se ukláněli, předváděli jeden druhému a otírali o sebe. Harry nemohl ani popadnout dech z nádhery a smyslnosti toho, co viděl. Fantastické představení vyvrcholilo v milostném spojení, zářící těla se však záhy zase od sebe oddělila a tanec pokračoval v nezměněném tempu až do poslední figury. Pak se jeden druhému uklonili a vyletěli spolu z okna. Harrry jen ohromeně zíral a nedokázal udělat vůbec nic.
Chvíli nato se Fawkes vrátil, celý urousaný a zmožený, jako by přiletěl z veliké dálky a cestou několikrát potkal v přímém směru bez zastavení strom nebo tovární komín. Nesl objemnou zprávu od Moodyho pro Minervu McGonnagallovou. Každý by nad tím oddaným vyčerpaným věrným tvorečkem uronil dojetím slzu, ne tak ale Harry. Seřval nebohého ptáka, který se tvářil vysloveně ukřivděně, že tady simuluje a zatím si užívá se Snapem, to se vůbec nestydí?
Fawkes na rozlíceného mladíka nevinně mžoural očkem a tvářil se, že se nestydí ani v nejmenším, naopak se cítí Harryho káráním nesmírně uražen a dotčen. Zalezl do klece a trucoval. Harry si pak všiml, že má na peří skvrny od červeného jílu, jako by se vyráchal v nějaké kaluži. Jenomže tenhle druh hlíny se široko daleko od Bradavic nikde nevyskytoval. Kde ho mohl Fawkes sehnat, když ještě před chvílí byl čistý a svěží? A navíc, jak mohl vědět, že by měl před Harrym předstírat návrat z úmorné cesty? Nešlo mu to do hlavy, jeho hněv to ale nijak nezmírnilo.
Harryho láteření přilákalo Minervu, dopis si převzala, ptáka pochválila a ošetřila, zatímco Harryho obvinila, že je paranoidní a podezírá naprosto nesmyslně Fawkese z bůhvíčeho. Harry protestoval, že pářící se fénixe viděl na vlastní oči a jeden logicky musel být Snape. Profesorka odsekla, že Harry nesmí vždycky věřit vlastním očím a navíc že každý fénix, který není Fawkes, ještě nemusí být Snape. Nenapadlo ho, že by to klidně mohl být úplně normální pták, který se třeba s Fawkesem sblížil?
Harry připustil, že profesorka může mít pravdu, on toho o sociálním životě fénixů mnoho neví, ale tolik je mu známo, že u nemohlo jít o samici a fénixové jsou navíc natolik vzácní, že by další určitě neunikl pozornosti. Pro jistotu se však vypravil za Hagridem. Ten razantně popřel, že by v okruhu sto mil od Bradavic žil jiný fénix než Fawkes, natožpak samice, kterou lze od samce podle barvy peří bezpečně odlišit i na značnou vzdálenost, a potvrdil, že že je zhola nemožné, aby sem nějaký zbloudilý kus volně zalétl, aniž by se o tom vědělo. Ovšem jakmile pochopil, kam Harry míří, neprodleně změnil tón a bájil o tom, jak náhodné zalétnutí cizího fénixe vůbec, ale vůbec není vyloučené, samice leckdy vypadají vlastně skoro úplně stejně jako samci, a Fawkes si nepochybně nějakou lásku najít musel, určitě, no fakt!
Sympatický poloobr nikdy neuměl zvlášť dobře lhát a nebylo pochyb, že si vymýšlí, až se mu od pusy práší, jen aby kryl Snapea.
Harry byl nepříčetný vzteky. Každý v Bradavicích toho mizeru hájí! No, podle všeho se zdá, že Snape pořád patří na stranu Fénixova řádu, ale ani to ho neomlouvá. Nic nemůže vyvážit Brumbálovu smrt. Ani prozrazení věštby o Harrym Voldemortovi, která stála jeho rodiče život. A Snape za to musí zaplatit, děj se co děj!
Tajně však připouštěl, že má vedle myšlenek na nelítostnou pomstu i myšlenky jiné, podstatně ožehavější. Fénixové patří k tomu nejkrásnějšímu, co země zrodila, a pouhé pomyšlení na jeho srovnání s normálně nevzhledným Snapem bylo něco naprosto fascinujícího. Dalo se říci, že bývalému učiteli lektvarů zvěromágovská podoba slušela tisíckrát více než ta lidská. A nádhera zásnubního tance fénixů prostě vyrážela dech.
Harry ho viděl před očima, kdykoliv zavřel oči. Pořád na něj musel myslet. Domníval se, že už pochopil, jak a proč se Snape stal zvěromágem-fénixem: z lásky k Fawkesovi. S Brumbálem to očividně nemělo pranic společného.
A Harry si uvědomoval, že touží být na Fawkesově místě a že toho jako člověk nemůže dosáhnout. Ovšem ani jako případný zvěromág-jelen, na což by ukazoval jeho Patron. Jedinou cestou je tedy změnit svého Patrona a stát se zvěromágem.

Netrvalo dlouho a Harry se proměnil. Ale ne ve fénixe, líbezného a jemného tvora. Nenávist spojená s chtíčem byla příliš silná, než aby se stal tak ušlechtilým stvořením. Přijal tedy podobu obrovského orla, který byl schopen fénixe dohnat a zmocnit se ho.
Hermiona nevěděla nic o důvodech proměny jeho Patrona, byla jí však nadšena a ujišťovala ho, že orel je mnohem lepší než jelen.

Harry číhal na Fawkese a jeho společníka v jednom kuse, druhý fénix ale kupodivu nepřilétal. Mohl být varován?
Mladík se nakonec ve svém pátrání poněkud uklidnil, jen nepřestával sledovat Fawkesovy zvyky a často mluvil o tom, že by si chtěl jednoho fénixe také pořídit. Minerva McGonnagallová se na Hermionu spiklenecky usmívala a mínila, že zjevně ze stejných důvodů, které vyčítal Snapeovi u Fawkese. Jako zvěromág-kočka však měla pro takové tendence značné pochopení...

Potom nadešel den konečné bitvy s Voldemortem a Snape pomohl Fénixovu řádu k vítězství. Hned nato ale odešel a nikdo ho už nikdy neviděl. Nikoho to v té chvíli nezaujalo, ošetřovali raněné, mezi nimi i Ginny Weasleyovou, kterou těžce zasáhlo několik kleteb. Všichni byli vyčerpáni a neuvědomili si, že vteřinu po Snapeově odchodu se kamsi přemístil i novopečený Vítěz nad Pánem zla.

Harry se dostal na hranice bradavických pozemků a pak v podobě orla vlétnul oknem do bývalého kabinetu lektvarů, kde pokojně klímal Fawkes. Vrhnul na nic netušícího fénixe a nacpal vyděšeného ptáka do šatní skříně, když mu napřed zavázal zobák. Pak se ukryl pod neviditelný plášť a čekal. O chvíli později zaslechl jemný šum křídel a na podlaze přistál druhý fénix. Tiše zavolal, ale když nedostal odpověď, proměnil se v člověka a rychle začal balit jakési lahvičky. Harry odhodil plášť a skočil po něm. Snape šikovně uhnul, změnil se v ptáka a zamířil k oknu, kde na něj spadla předem připravená síť. Marně se v ní zoufale zmítal, vyprostit se nedokázal.
Harry se na něj spokojeně zašklebil: „Tak a teď jsi můj, zrádný ptáčku! Čekal jsem, že se sem vrátíš, a nezklamal jsi mne. Hledal jsi Fawkese? Neboj se, je v pořádku. Nic jsem mu neudělal a hned ho zase pustím. Jde mi jen o tebe. Co myslíš, že s tebou udělám? Zabiju tě? To bys to měl moc lehké, chlapečku. Ne ne ne, dopřeju ti hodně času, abys mohl přemýšlet nad svou vinou a litovat jí. Opravdu hodně litovat!“
Strčil Snapea do přichystané klece a přemístil se s ním do Godrikova Dolu. Zanedlouho se vrátil a pustil Fawkese ze skříně. Nevšímal si jeho srdceryvného nářku a opět se šel věnovat svému vězni.

Ginny svým zraněním podlehla a byla pohřbena spolu s dalšími oběťmi Voldemortova řádění na bradavickém hřbitově nedaleko Brumbálovy hrobky. Harry šel za rakví zcela mechanicky a neuronil ani slzu. Všichni si mysleli, že je v šoku z té nedozírné ztráty. Netušili, že místo toho stále myslí na Snapea.
Další přítelkyni nehledal a uchyloval se co nejčastěji do samoty Godrikova Dolu. Ostatní mu v tom nebránili a nesmírně ho litovali.

Harry měl pro svého fénixe krásnou voliéru ve dvou místnostech. Byla chráněna kouzlem, které znemožňovalo přeměňování, takže se Snape nemohl proměnit v člověka. Další místnost byla neprodyšně uzavřena a mohl jí projít jen ten, kdo ji začaroval, v tomto případě Harry. Snape neměl šanci utéct ani ve zvěromágovské, ani v lidské podobě. Jeho věznitel za ním chodil někdy jako člověk - tehdy obvykle v ochranných brýlích a rukavicích -, jindy jako orel. Vždycky si ale vynucoval jeho pozornost, v orlí formě vskutku intimního charakteru. Domlouval mu, že pro něj všechno bude lehčí, když se smíří s nevyhnutelným a pochopí, že už navždy bude Harryho fénixem. Avšak Snape stejně vždycky znova bojoval. A Harrymu to rozpalovalo krev divně sladkým způsobem.
Kdo může říci, že si bere toho nejkrásnějšího tvora světa proti jeho vůli? A je jeho neomezeným pánem?
Harry říkal fénixovi Drahokam a s rozkoší naslouchal jeho smutné písni, kterou pták pochroumaný orlí návštěvou vždycky léčil sám sebe. Vlastně se dalo říci, že mladík svého vězně zbožňoval. Byl ochoten udělat pro něj cokoliv - kromě jeho propuštění na svobodu.
Jediné, čeho se u Drahokama opravdu bál, bylo, aby se překrásný tvor neutrápil k smrti. To však zjevně nehrozilo. Fénix jako kdyby stále na něco čekal, pořád věřil v něco, co mu dodávalo naději. Harry mu ji nebral, ale neustále kontroval bezpečnostní opatření. Za žádnou cenu nechtěl o svůj vzácný poklad přijít.

Hermiona jednou přišla za Harrym a zeptala se přímo, jestli čirou náhodou nemá něco společného se zmizením Severuse Snapea. Odpřisáhl jí, že ho nezabil a ode dne jeho zmizení ho ani neviděl. Mluvil vlastně pravdu, protože Drahokama za Snapea už nepovažoval. Přesvědčil ji a ona nakonec uvěřila, že ubohého čaroděje nakonec zabil někdo z bývalých Smrtijedů jako trest za zradu Pána zla.

Uplynulo několik let a fénix přestal vzdorovat. Klidně Harrymu sedával na klíně a nechával se hladit. Jen orlích návštěv se pořád bál, i když už dávno ztratily na původní krutosti. Harry se nevzdával naděje, že se časem smíří i s tím. Snil o tom, že ho jednou bude moci pustit a poletí spolu nad širou krajinou jako dva milenci, jako pár v souznění, mocný orel a nádherný ušlechtilý fénix. Jenomže vždycky, když v to začal doufat, Drahokam zase zavzdoroval. Bylo jasné, že jeho úplná poslušnost je otázkou velmi dlouhého času.

Jednou musel strávit delší dobu mimo Godrikův Důl a náhle ho naplnilo neblahé tušení. Nic konkrétního, ale zachvátil ho náhlý strach. Všeho nechal a přemístil se domů. V místnosti, kterou by neměl dokázat projít nikdo kromě Harryho, nesl asi dvacetiletý plavovlasý mladík Drahokama, který mu oddaně ležel v náručí, směrem k východu. Harry po něm mrštil kletbou, ale byl lehce odražen.
Chlapec si jen vyčítavě povzdechl: „Harry, Harry, tohle bych od tebe nečekal... Ale odpouštím ti. Jestli ti odpustí i on, to ukáže až čas. Teď nám ale ustup z cesty!“
Harry sveřepě zavrtěl hlavou a pustil se do magického souboje. Byl však poražen tak snadno a definitivně, jako by byl pouhopouhým žáčkem prvního ročníku Školy čar a kouzel v Bradavicích a ne Vítězem nad Pánem zla. Cizinec ho mohl zabít, jenže mu vůbec neublížil.
A Harryho neustále neopouštěl podivný pocit, že ho odněkud zná... Ale kde ho jen mohl vidět? Že by to byl proměněný bradavický fénix?
Zasípal zmateně: „Ty jsi taky zvěromág, Fawkesi?“
Chlapec se usmál a Harry si všiml jeho nádherných modrých očí: „Fawkes je Fawkes, můj věrný malý přítel. Koupil jsem ho, když jsem se poprvé proměnil ve fénixe - věděl jsem, že mne od něj lidé nedokáží rozeznat a umožní mi tak bezpečné cesty po kraji. Nepamatuješ si, že fénix byl mým Patronem? A nenapadlo tě nikdy, že tedy zřejmě budu mít tutéž zvěromágovskou podobu? Ach, Harry, Harry, tys nikdy nebyl nejbystřejší, viď?“
Harry na něj zíral v naprostém šoku. O čem to u Merlina ten kluk mluví? Je mladší než on a Harry by přísahal, že ho nikdy neviděl, jenomže přitom na něm bylo něco nesmírně povědomého.
Omámeně sledoval, jak mladík s Drahokamem vyšli z místnosti a zamířili k otevřeného oknu. Fénix nesměle rozložil křídla a po letech konečně svobodně vzlétl. Podivný cizinec se proměnil ve stejného ptáka a spolu zamířili k obloze. Harry se konečně vzpamatoval a začal je pronásledovat. Možná je horší kouzelník než modrooký plavovlásek, ale pořád ještě má moc a sílu orla a dokáže spolehlivě uštvat i většího a rychlejšího ptáka než je fénix! Jenomže brzy pochopil, v čem je tentokrát zrada. Fénixové začali rychle stoupat. Následoval je, ale šlo mu to čím dál pomaleji, zato oni svištěli jako dva vystřelené šípy. Vzpomněl si na legendu o tom, že fénix je jediný pták, který se dokáže dotknout slunce. Ta legenda byla sice asi poněkud nadsazená, ale měla patrně základ v tom, že fénix snadno vyletí do výše, kam to nikdo jiný nedokáže.
Fénixové se postupně měnili v jasné tečky vysoko nad jeho hlavou a on konečně musel přiznat porážku. Zastavil a zvolna zase klesal k zemi.
Když bezpečně přistál a proměnil se zase v člověka, obrátil oči do nebeských dálek a hořce zašeptal: „Fénixi krásný, proč nejsi můj? Proč jsi mi jen uletěl tam, kam ani orli nemohou?“
Nikdo mu samozřejmě neodpověděl.
Ale Harrymu náhle došlo, odkud jen zná ty modré oči.
Nepoznal je, protože tentokrát je nekryly brýle půlměsícového tvaru.

Do hradního okna v Leixlipu vklouzli dva fénixové a na podlaze se změnili v muže. Mladší se obrátil starostlivě ke staršímu: „Jsi v pořádku, chlapče drahý? Neublížil ti moc?“
Druhý se zašklebil: „Kdybych řekl, že ne, neodpustitelně bych lhal, Albusi. V životě už nechci vidět orla blíž než na sto metrů! Kdes vůbec byl ty celou tu dobu?“
„Hledal jsem tě. Harry je chytrý, nikdo netušil, kde tě ukrývá. Budu se ti snažit to všechno vynahradit, slibuju!“
„To uvidíme. Ale chápeš snad, že na milování v podobě fénixe nějakou dobu nebudu mít chuť, že ano?“
„Samozřejmě! Ostatně to lidské má taky něco do sebe. To s tebou nedělal?“
„Ne, zneužíval mne jen jako orel. Myslím, že o sex s ošklivým starým Snapem dvakrát nestál, Merlinovi za to díky.“
„Tak vypij tohle. A až do dna!“ podal mu malý pohárek
„Albusi,“ měřil si Snape číšku s neskrývaným podezřením, „víš jistě, že jsi ten nápoj mládí odměřil správně? Hrozně nerad bych skončil jako nemluvně!“
„Myslíš, že jsem pedofil? Samozřejmě, že jsem nabral správné množství! Tak už pij!“
Snape s viditelnou nechutí vypil obsah pohárku a jal se zkoumat se v zrcadle.

Za chvíli odtamtud zazněl rozhořčený výkřik: „Patnáct??? Patnáct!!!! Albusi, můžeš mi říct, proč jsem zase mladší než ty?“
„Protože se mi tak líbíš. Navíc preferuji zůstat pro tebe aspoň v určitém smyslu autoritou. A mimochodem, v tom věku jsi ještě neměl zlomený nos,“ pousmál se plavovlasý mladík šibalsky a vzal ho do náručí.
„Já se s tebe zblázním,“ stěžoval mladičký černovlasý chlapec, zatímco byl nesen k posteli, „ty prostě miluješ zneužívání nezletilých!“
Albus ho hravě políbil na krk a poznamenal: „V tvém případě rozhodně! Ale fénixem ses stal kvůli mně dobrovolně, to nemůžeš popřít!“
Severus zvrátil hlavu, chvíli milenci dovolil laskat své bělostné hrdlo, pak se laškovně obrátil na břicho a nechal si sundat hábit.
Než ho Albus plnou vahou přimáčkl k lůžku, ještě zahuhlal do polštáře: „Já to nepopírám. Ale ty uznej, Albusi, že ty zase umíš být občas pěkný mizera. Asi právě proto tě tolik miluju...“
Dál už si vystačili beze slov.
Když se pak černovlasý chlapec nakonec zachumlal pod peřinu, jeho starší společník se opět proměnil ve fénixe a nádhernou písní, plnou lásky, něhy a úcty ho doprovodil do říše snů.
Tak jako tisíckrát předtím i potom.
Protože k fénixovi patří zase jen fénix.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Omluva

(Maik, 26. 8. 2007 10:44)

Omlouvám se popletla jsem autorky. Promiń Lilithko. Povídka se velmi líbila.

Kouzelné

(Maik, 26. 8. 2007 10:34)

Silwen, tohle byla vážně kouzelná povídka.

Ach...

(Memorin, 13. 8. 2007 18:13)

Tuhle jedinečnou povídku jsem četla už na Nápojích...
Je křehká, jako vztahy v ní... jako Fénix...
:-)