Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láska a nenávist

9. 3. 2007

Uběhli už dva dny od hodiny Starodávných run, dva dny, kdy jsem se díval okolo sebe a uvědomoval si. A uvědomil jsem si hodně. Zvlášť mi v tom kupodivu pomohl největší sobec a tupec na světě... Sirius Black.

Všichni t ř i Záškodníci s mým ignorováním vyzískali i další povinnosti. Třeba včera jsem je potkal v knihovně, vypracovávali esej a před nimi se tyčily dva půlmetrové komínky knih. Když jsem z dálky přečetl názvy, musel jsem se smát. Většina knih jim stejně při rozboru Mžitkového lektvaru nepomůže, takže jenom stráví víc času nad přípravou. A taky že ano. Po dvou hodinách intenzivní práce jsem byl hotový, zatímco jim třem ubylo z jednoho komínku asi tak třicet centimetrů. S úsměvem jsem vrátil knihy tam, kam patří, a odešel.

Jedna věc mě v tu chvíli zneklidnila. Škleb, který za mnou Tichošlápek vyslal, když jsem odcházel. Zbystřil jsem, ale jinak nedal v knihovně najevo, že jsem si ho všimnul.

Schody a chodby jsem bral dlouhými kroky a za chvíli byl ve svojí ložnici. Samozřejmě vím, kde James schovává Pobertův plánek, takže jsem během chvilky přišel na to, proč se Sirius šklebil.

Za skleníky se nehýbala černá tečka se jménem Severus Snape.

Když řeknu, že jsem předtím chvátal, tak teď jsem letěl. Úzkost mi protékala tělem místo krve a strach o něj mi dodával na rychlosti. Za chvíli jsem uviděl jeho tělo. Ležel na zemi, hábit roztrhaný, z hlavy mu tekla krev.

Jeho krásný bílý zadeček byl vystaven na odiv okolí a mezi půlkami tekla malá stružka krve. Trhavý dech doplnil hrůznou scénu a slzy...slané slzy, mi začali stékat po tvářích.

Bylo mi jasné, kdo za to může. Jenom ten jediný ho tolik nenáviděl, až by mu mohl takhle ublížit. Siriusi...začal jsem včera nenávidět já tebe. Krev na jeho bílé pleti se možná dá smýt, ale ránu, kterou jsi tím udělal na mém srdci...tu nic nespraví. Našel jsi nepřítele, Siriusi Blacku. A když si představím, že jsem tě skoro miloval, je mi pěkně hořko.

Zhasla světla,

co zůstalo v nás?
Snad jen smutek,

ale komu z nás

se chce v něm dlít

a s ním i umírat?

 

Život je jako

věta za tečkou,

kterou pro nás

napsal někdo,

kdo vlastně ani

nechtěl psát.

 

Myslím na ty,

kteří možná

myslí teď na mne.

Kolik jich je?

S a S

dvě hadí písmena,

která duše moje

proklíná a

zbytečně se v smutku

noří,

a proč? Pro

jeden okamžik,

jedno zaúpění,

jeden zločin,

jednou vyslovené

slovo

nenávisti.

 

Myslíš, že znáš

svoje přátele,

svoje nepřátele,

svůj život?
Nemyl se,

ubohý vlkodlaku,

který jako jeden

z nás,

žiješ a přece

umíráš.

 

Kdybys jen tušil,

že úplněk tvůj

je přípravou

pro lidský

hnůj,

co zasype tě

a stejně jak nám

ti nadechnout

nedá.

 

Přec jiný,

stejně stejný osud

máš. Doufej, že

jednou to

poznáš.

 

A přestaneš litovat každičkou vteřinu, kterou jsi prožil se svým „přítelem.“ Je těžké žít a věčnou láskou milovat. To řekl klasik a ty... človíčku... musíš být rád.

Tak lež v posteli a užírej se vzteky a nenávistí. Myslíš, že ti to pomůže? Že se vzchopíš tím, že nic neuděláš? Nevíš, jak reagovat, jak se cítit, co říct? I když Severus tě zapřísáhl, aby jsi mlčel..budeš? Asi budeš, slib je slib, ale tvoji duši to bude pořád užírat. A navíc...teď už budeš nejspíš sám.

Jak je to dlouho, co jsi chtěl utéct z Bradavic a nechat se odvléct ke svým druhům? K plemenu, které ti bude rozumět? Asi pět let, vzpomínáš? Všechny tyhle myšlenky skončili v den, kdy ti nenáviděný Black porozuměl a nabídl svoji pomoc. Ale ta už není. Pomoc už není.

Ale uvědom si, že to nevadí. Že stejně musíš žít. Jediná možnost je, že se s nimi jednou vyrovnáš. S oběma S, která poznamenala tvůj život. Láskou a nenávistí.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Lilithka, 12. 3. 2009 16:22)

Nj, všechny verše v téhle sérii jsou moje. Děkuji :).

:o)

(Katarana, 12. 3. 2009 14:32)

Ty verše jsou všechny tvoje tvorba? Jsou fakt krásný!!! Máš velkej talent:o)