Jdi na obsah Jdi na menu
 


Opilost a andel

5. 4. 2007
Našel jsi teda to "řešení". Je jednoduché, spoustu lidí se k němu už uchýlilo, spousta z nich si nabila ústa a ty to teď chceš udělat taky. Tak jednoduché, až se to zdá primitivní, že? Opil jsi se skoro do bezvědomí, nevšímal si hádky mezi Jamesem a Siriusem, ani toho, že Sirius si z ní odnesl rozbitý nos a monokl. Na tom totiž nezáleží. Vypil jsi veškeré tajné zásoby Jamesova alkoholu, nevadí ti to, zítra se prostě vydáš do Prasinek a všechno zaplatíš. A zase vypiješ, abys měl důvod, jít zase znova. A znova. A znova. Pořád dokola. Jednoduchý plán.

Ráno se budíš s kocovinou, nevyspalý, opuchlý a navíc v depresi. Nejdeš na vyučování, víš, že by to nemělo cenu. Alkohol je a bude a byla metla lidstva, prostě tě stáhne. Tak o tom nepřemýšlíš. Ale každý hlt polykáš s rozmyslem.

I když tedy na vyučování nejdeš, neodoláš něčemu jinému... oblékneš se a sochou té staré hnusné čarodějnice jdeš do Prasinek. Cestu znáš... madam Rosmerta tě zná... stačí jí nakukat důvod, proč chceš dvě láhve whisky a deset lahví máslového ležáku. Ale i ty se znáš, nejenom ona tebe. Prostě si něco vymyslíš! Usmíváš se.

Když vyjdeš před krámek se sladkostmi, čerstvý vzduch ti ovane tváře. Trochu víc vystřízlivíš a jdeš směr Rosmerta. Vevnitř je jenom pár hostů, přece jenom je teprve dopoledne. Jeden ze staříků u stolu vedle dveří si tě podezřívavě prohlíží, ale nezáleží ti na tom.

Stoupáš si k baru.

"Madam Rosmerto, dvakrát Ohnivou whisky, deset láhví ležáku..."

"K čemupak potřebuje bradavický prefekt tolik alkoholu?" ptá se, ale stejně ti ho připravuje.

"Kamarád má narozeniny, víte..."

"Tak tady to máš, a že mu gratuluju!"

Snadné, vždyť jsi si to myslel!

Cesta zpět ti netrvá už tak dlouho, jako sem. Sice neseš ve školní brašně tíhu alkoholu, ale to ti nezabraňuje těšit se. A to je velká metla. Za hodinu jsi znova v ložnici. Neměl by si něco sníst? Tohle pomyšlení hned zaháníš, nemáš hlad.

Otevřeš whisky, naléváš ji do hrníčku, nic lepšího nemáš. Vedle ní stavíš otevřený ležák. Máš na výběr, co si dáš. Obojí? Ano, obojí. Prvně si srkneš whisky a pak do sebe naliješ půlku lahve. Ach ano, po několika minutách ti život připadá sladký... krásný... nádherný... Jsi svůj. Zalézáš si to tepla postele, v ruce další hrnek whisky.

Nikdy jsi tohle neznal, že? Ten skvělý pocit, který se ti rozlévá v žilách. Whisky je jed, který ti koluje v žilách. Usmíváš se tomuhle přirovnání? Tak se směj.

***

Je oběd. Dvanácterák přišel a snaží se tě vzbudit, ale ty to nevíš. Spíš pod alkoholovým opojením tak tvrdě, že tě to nezajímá.

Nemůžeš proto vidět lesk v jeho očích. Je mu tě tolik líto...

Proto znova nevidíš, jak Tichošlápkovi nadává a vyčítá mu tvůj stav, jak Sirius bez řečí sedí na své posteli, nohy přitažené ke hrudi a zírá matným pohledem na tebe. Oba odchází dřív, než se probereš. Mají ještě vyučování...

***

Kolik je hodin? Šest večer, ach jo. Asi bych se měl jít vykoupat. Připadám si špinavý a mám mastné vlasy. Snažím se sundat nohy z postele, ale není to jednoduché, jsou těžké a jakoby i trochu oteklé... stejně jako víčka... Zvláštní, všechno mi zase připadá tak nějak těžký, divný, krutý. Možná bych se měl sebrat, ale proč? Mám důvod? Nemám důvod? Bolavé nohy pokládám pohodlně na postel a do ruky si beru hrnek s máslovým ležákem. Přemýšlím. Zase...

No a řešení přichází samo. Naráz vypíjím obsah hrnku a s vypětím sil se zvedám a mířím do koupelny.


Povídám ti...
tak poslouchej,
bije ti srdce,
bylo ti hej,
a proto přišla jsem
a chci, abys
pocítil to,
co chci já.

Jemný dotek křídla
znáš,
vidíš mě, jen
když chci já
a cítíš to,
co chci já.

Hlas srdce ti
uvadá
a vrba mlátička
pocítí chuť
zase tě přijmout.
Tvým pánem jsem
teď já! Protože
to chci já.

Padlý anděl
s křídly černými
od krve obětí,
krve nenávisti
a zla.
Ach ano,
to chci a jsem já.

A nikdy se mě nezbavíš.
protože to co?
Nechci já.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář