Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozpoznávání a koupelna

11. 6. 2007
Tímhle tempem pokračuje můj život několik týdnů. Vlastně všechny nechutně utekly. Lily mě sice naučila nová kouzla na úklid, ale na druhou stranu nám přibyly úkoly, blíží se totiž zkoušky.

Kdybych ji teď tak mohl požádat o pomoc, ale sám vidím, jak těžko zvládá prefektské povinnosti, učivo, pomoc profesorům a ještě otravného Jamese.

To mi připomíná... ačkoliv já na kamarády nemám skoro vůbec čas... oni si ho na mě udělali.

Učinili první krok, a když jsem se proměnil v Chroptící chýši a tiše oddechoval jako vlkodlak, přesně 28 dnů po onom osudném, ucítil jsem jemný Dvanácterákův jazyk na svém uchu. Byl jsem tu noc šťastný, doufal, že nikdy neskončí. James a Petr si hráli se mnou po lese a z dálky nás pozoroval Sirius. Neodvážil se přijít blíž, ale věděl jsem, že bych mu neublížil. Ne tu noc... Bláhové štěstí mi na chvíli zatemnilo rozum.

Ovšem kromě téhle chvíle jsme se ještě nesetkali jinde než na vyučování nebo jídle. Výjimečně vyměním pár slov s Jamesem na chodbě. Po večerech uklízím a do noci dělám úkoly, což oni samozřejmě ne.

A tak jsem se přiblížil k dalšímu mezníku... trochu znechucený, plný dojmů, bez času utřídit si myšlenky...

Zrovna včera to bylo. Jako vždy jsem po večeři chvátal do společenské místnosti, abych si co nejrychleji udělal úkoly a další pojednání pro Brumbála. Než jsem všechno udělal, byla společenská místnost prázdná.

Dal jsem se do kouzlení, Lily mě opravdu tohle naučila dobře a teď uklízím jenom tak půl hodinky, víc ne.

Konečně chápu, jak můžou skřítci všechno stačit dokonale uklidit. Každou noc celý hrad. Taky jsem si jejich práce začal hodně vážit.

Zrovna, když jsem přemýšlel o rozdílu mezi válkou s trolly v šestnáctém a třináctém století (zrovna dneska jsme to probírali a bylo to celkem zajímavé), stalo se to. Nepozorně jsem mávl hůlkou a shodil ze stolu tlustou knihu, zapomenutou patrně nepozorným spolužákem. Z radosti, že zrovna tenhle stůl byl poslední neuklizenou částí společenské místnosti, rozešel jsem se k ní a chystal se ji zvednou manuálně.

Po sklonění pod stůl jsem ale našel ještě něco. Stříbrný nůž s vykládanou čepelí. Krásný, lesklý, lákavý. Ach ano, myšlenky na prchavé chvilky štěstí s lahvemi alkoholu sice odsuzuji, ale nezapomínám. Omamnou vůni, třaslavý pocit štěstí, bezbolestné střepy a hlavně krev. Svoji krev, stékající po zraněné ruce. Příliš uvolnila moje tehdejší napětí a stres. Pomohla mi tenkrát, třeba pomůže i dnes.

Stav vlastní mysli neumím ovlivňovat, nemohl jsem si pomoci. Sklonil jsem se ještě víc a vzal do ruky ten zvláštní nástroj. Schoval ho do kapsy s tím, že za chvíli budu mít určitě víc příležitostí ho využít.

Knihu jsem zvedl a položil zpět na stůl. Lektvary mámivé.

S představou budoucího uvolnění jsem naposledy mávnul hůlkou a židle se zasunuly pod stůl. Naprosto přesně a skvěle, prostě tak, jak to několik týdnů cvičím. Zbývala už jenom koupel a mohl jsem jít spát.

Ale nůž, jeho střenka a zvláštní pocit při pomyšlení na absurditu TÉ možnosti, mě nenechal na pochybách. Je snad vlkodlačí přirozeností, chovat se divně i mimo úplněk? Nevím.

Každopádně včera večer jsem si stoupl pod sprchu a pustil na sebe chladný proud vody. Vzal do ruky nástroj úlevy a jemně se řízl pod zápěstí, do ruky. Opravdu jsem si nechtěl ublížit, stačilo jenom malinko naříznout kůži a dívat se, jak se krev mísí a kape na podlahu. Všechno trvalo jenom chvíli, byl jsem unavený...

....ale pocity, když se chladná ocel zařízne do kůže, rána se zabarví do červena, životodárná tekutina začne kapat na zem a je téměř okamžitě smyta čistou vodou, ty pocity, mě ponoukají udělat to znovu a hloub. Říznout se víc.

Možná je škoda, že jsem dneska tak unavený.

Ale to nevadí, důležité je opravdu nezapomenout a vědět, co mi pomáhá.

Nůž

Podívej se okolo sebe,
do dálky i nablízko,
koukej se a snaž se
najít to, co hledáš.

Víš, většinou je to
obyčejná peněženka,
svazek klíčů nebo
černý plášť.

Co je to nyní?

Vzpomínáš si dobře
na všechny ty okamžiky
nalezení, zvrácené extáze,
žes to dokázal.

Vlna vzrušení tebou
projde i nyní,
až najdeš a spatříš
co potřebuješ

Co to jen je?

Kapičky okolo tebe,
prázdno nastávající v nás,
proměna očí v tvrdé
a mráz.

Máš ještě čas...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář