Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úvod

14. 2. 2007
Jenom jeden pohled mu věnuju, jenom jeden.

A slibuju, že mi slzy nezačnou stékat jako vždycky. Teď budu silný. Přísahám.

A na důkaz podávám Harrymu ruku. Jenom se podívám, prohodím pár slov a vrátím se za tebou.

Sestupuju po stupních dolů, Harry mě váhavě doprovází.

Scházím níž,
ale hlavu držím vysoko,
aby na ni zasvítilo slunce,
víš.

Je nemožné tohle přání,
protože jsme uprostřed
temné místnosti
bez oken.

Ale vzpomínka na ty
krásné chvíle pod vrbou
s paprsky slunce,
kde jsme byli spolu,
jen ty a já...

...tak krásně se vzpomíná
a tak nechutně padá zpátky
na zem.
Má lásko, lásko jediná
a zbytečná.

Přicházím k závěsu a slyším hlasy. Musím se snažit, abych uslyšel tvoje slova. Prolínají se se stovkami jiných, které nechci. Chci jenom tebe, Siriusi.

A ačkoliv jsem Harrymu slíbil, že nebudu brečet, stéká mi slza. Ale jenom první a poslední, přísahám. Kdybys tak věděl, jak tady bez tebe trpím. Ale nahlas říkám slova lásky a jak je to skvělé.

Slyším spoustu temných hlasů, vidím spoustu tváří a soustředit se jenom na tebe je prostě příliš vyčerpávající. Ještě chvíli musím vydržet, ještě pár minut slyšet tvůj hlas.

Zní jako ocel
a chlad a stesk,
jak všechno,
co jsem slyšet nechtěl.

A přesto cítím,
jak opět
roste ve mě láska
a cit.

Je zvláštní,
jak i přes smrt tvoji
cítím přítomnost
a lásku tvou,
je zvláštní,
že na lásku svoji...
nechci zapomenout.

Poslední slova zachycuju z tvých úst. Miluju tě pořád, Reme. Ale já to vím. Miluju tě. A omdlívám vyčerpáním.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Lilithka, 12. 3. 2009 16:20)

Děkuji. Je to úvod k zatím nedokončené povíde Sirius a Remus ;).

Ahoj

(Katarana, 12. 3. 2009 14:21)

Je to velice zajímavý začátek.
K jaké povídce je to úvod? Má to i nějaké pokračování?
Píšeš fakt dobře:o)