Chlad po bitvě
Slunce se zahřálo, když chtěl.
Vítr začal vát, když si přál.
Tráva rostla po jediném jeho pohledu.
Tam, kde slunce zpražilo hlínu, vítr ji odvál a tráva udělala hnědé chomáče, tam zůstal sám. Ve své duši, ve svém srdci. Všechno skončilo. Za poslední metou války se strhl chaos. V nočním světle chodí upíři, kotouč měsíce ozařuje vlkodlačí řádění a okolo mezí se válí vzrušené chiméry. Ztratila se naděje, ztratila se láska, zůstal jen neřád a shon.
Kdo si zachrání dnešní den? Jen ti nejsilnější.
Souboje jsou na denním pořádku, mudlové jsou na vymření. Podařilo se válce to, co Voldemort nedokázal. Bradavice fungují pod novým řádem, strašným a zlým a v jeho čele stojí Spasitel. Zkormoucený a zničený Harry Potter, bez naděje, bez lásky, plný zlosti a očekávání něčeho ještě horšího. Černí Wyrmové vstali ze svých podzemních hrobů a opětují nenávistnou lásku drakům a temným elfům. Svět se blíží ke konci, zvítězí jen někteří kouzelníci. Bitvy po válce jsou nelítostné a tvrdé.
Nejsou už zakázané kletby, naopak, malí čarodějové a čarodějky se je učí mezi prvními. Zvítězí prostě jen ti nejsilnější. A takové teď Bradavice chrlí po desítkách. Protože Ten-který-přežil útok minulého Pána Zla je dobrý učitel.
„Proč, co ti svět udělal, že jsi tak krutý?“ ptá se stále znova a znova jedna z posledních čarodějek Fénixova řádu, Molly Weasleyová. Co na to má Harry odpovědět? Že ho svět nechal, aby ho spasil a tím si vybral? On už dal „lidem“ dost, svoje utrpení, vášně, lásky, proč by měl dávat víc? A co víc?
„Protože chci být krutý, proto jsem. Proč se pořád ptáte? Buďte ráda za to, co máte. Jste jedna z mála vyvolených, tak si nestěžujte.“
Harry prochází Bradavice a trestá každého, kdo si dovolí mít jiskru v očích. Vždyť on o ni už dávno přišel. Jsou tomu tři léta od té doby, co umřelo všechno, v co věřil.
Každé ráno se vzbudí, pošle Merlinovi políbení a vstane. Ranní očista, snídaně ve Velké síni s desítkami nynějších studentů, povinná ukázka pokroku a učení.
Malí studenti si z ranního cvičení odnesou spoustu modřin a ran – a proč ne, vždyť život k nim bude jenom krutý. Jaký jiný nyní?
„Proč, proč to děláš, Harry?“ ptá se občas v jeho snech Hermiona, jedna z těch, kteří nepřežili první rok učení v nových Bradavicích. A on jí neodpovídá, proč by měl, když všechno je tak jasné.
„Expeliarmus, Sarine, neboj se toho, vlož do kouzla víc síly. Neboj se způsobit bolest svému protivníkovi, on se bát nebude. Buď v klidu a soustředěný. Nieno, obranný štít. Kam ho posíláš?
Bolí to? Ano, to mělo. Do zítra si musíš pořádně nacvičit obranná kouzla. Nebo to bude bolet znovu. A znovu. Nevěříš? Měla bys.“
Dopoledne je rychlé, učí nejstarší žáky, s těmi se dá „pracovat“ nejlíp.
Celé dny jsou rychlé, letí jako mrknutím oka a on je rád, protože z bezútěšné budoucnosti se stává minulost. Odkrajuje z budoucího utrpení.
Večerní lektvar na spaní začne účinkovat rychle, Harry padne do postele a v posledních myšlenkách uzná, že dnešní den byl stejně zkurvený jako všechny před ním.
Za pár hodin se vzbudí, s horoucími tvářemi, obleče se, vezme do ruky hůlku a unavený, přesto neschopný znovu usnout, jde na prohlídku chodeb. Nejspíš díky tomu, že výcvik je opravdu tvrdý a vyčerpávající, nepotká na chodbě nikoho kromě učitele, který má tuhle noc stráž u hlavní brány. Pozdraví se kývnutím, víc není třeba, vždyť všichni ví, že Spasitel má bezesné noci.
Po několika hodinách chůze se vrátí do postele, vypije další lahvičku lektvaru na spaní a netěší se na další den.
Na další den, kdy na jeho pokyn slunce začne zářit, vítr vát, ale v jeho srdci bude jen ledový chlad.